neděle 26. listopadu 2017

Vincent. Ano, s láskou.

Předpremiéra. Ano, musela jsem si to chviličku vyjasňovat v sobě, čekala jsem asi umělečtější příběh, možná nelineární, spíš dojmy a útržky, kromě toho váhala, jestli to není trochu „znesvěcení“ Goghových obrazů. Pak převážil úžas, obdiv, snad až dojetí. Ne, je to pocta. Film, asi jste slyšeli, natočili kombinací hraného filmu a animace olejomaleb, děl okolo sto čtyřiceti malířů z mnoha zemí. Málokterý animátor umí výborně malovat, prý bylo daleko snazší naučit malíře animovat. A počítačovou animaci použili jen v závěrečné fázi při opravách. Propojující linkou snaha pošťákova syna doručit rok po Vincentově odchodu jeho poslední dopis a pátrání, proč zemřel a jestli ono to nebylo jinak. Herci fyzicky podobní lidem na portrétech. Příběhy na základě dalších obrazů, vyčtené z dopisů, přimyšlené, rozvedené. Rozehrané tahy štětcem, to mě bavilo snad nejvíc, jak i když se zdánlivě nic nedělo, dělo se hodně, v tvářích, v oblečení, v krajině. Černobílé prostřihy do minulosti, ke scénám, které namalovat nemohl, ke scénám vytvořeným podle fotek. Jediné snad mi vadilo, že film je v angličtině… tah na Oscara veliký. 


Žádné komentáře:

Okomentovat