Poslouchám „školení“ o
tom, jak přistupovat ke klientům toho výborného domu, ke starým lidem, často
postiženým Alzheimerem. Paní ředitelka skvělá, zkušeností a historek dosyta. Poslouchám a
baví mě, jak by se většina jejích krátkých, výstižných vět, co se nám je snaží
zabudovat do hlavy, dala vztáhnou i na chování ke středoškolákům, kdyby jen
měl někdy někdo odvahu je v tom smyslu přednést. 1. Představte si sebe na místě
klienta!!! 2. Snažte se najít racionální jádro v jeho jednání. 3. Nutné je
řídit situaci, nikoli osobu!!! 4. I ten, kdo nereaguje, vnímá. 5. V každé situaci
je třeba zachovat důstojnost klienta. 6. Přes veškerou vaši snahu se bude nemoc zhoršovat, s tím se musíte smířit (to jediné na školu nepasuje). A pak se za oboustranného veselí pokouším
vysvětlit pětadevadesátileté paní, osm let nevidomé, co je to ten internet. „Představte
si klávesnici psacího stroje propojenou s televizí,“ potím se. Středoškolákům
bych asi horko těžko popisovala ten psací stroj.
Žádné komentáře:
Okomentovat