to zbavování se věcí, pozvolna objevované. Například až vrátím Katce ty běžkařské boty,
na což se chystám od dubna, budu si muset nějaké koupit, a to nejlíp co
nejdřív, Katčiny jsou ztělesněnou poučkou loňské zimy, že rozpadnou-li se ti vlastní
uprostřed sezóny a nesmíříš-li se s posledními na skladě i nejzapadlejšího
z obchodů, co jich je po Praze, pak buď máš hodné kamarády, nebo neběháš.
Při probírání knihovny jsem zase zjistila, že se mi literatura tak nějak
přirozeně rozpadá do tří skupin – na knížky, co bych nedala pryč za nic na
svět, na ty, které jsem ještě nečetla (s poněkud krátkozrakým přesvědčením, že
jsou moje, takže na rozdíl od těch z knihovny není kam spěchat, přičemž o
délkách svých výpůjček pomlčím), a konečně ty, které se mi zas tak moc
nelíbily, takže je mi trochu blbé nabízet je dál. Ehm… nějak tuším, že
s tímhle postupem byt do Vánoc nevyklidím, na druhou stranu advent teprve
začíná a taky jsou tohle samozřejmě houby starosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat