pondělí 5. září 2016

Anděl a dítě

Z Roztok do Únětic a zpět, Tichým údolím, šli jsme nějakých pět kiláků téměř jako celodeňák, protože cestou bylo hřiště a krásné vily, přelézací stromy přes potok a stráň, na kterou holčička vylétla, ale už se bála dolů, a spoustu přítulný psů a neuvěřitelný hospodský U Lasíků. Sehrál vtipný divadelní výstup a měl výborné koláče a malinovku, ale my s sebou jedno dítě, které toužilo po smažáku, tak jsme pokračovali dál, našli – ač už je po hře – jeden z posledních minorských pokladů v dutém stromě, ale v pivovaru načekali se na jídlo snad hodinu, ba co hůř, smažák nebyl. A cestou zpátky zmrzlina na zahrádce, lavička, za ní prapodivná deska. Ohlédla jsem se a uviděla je – anděla a dítě! Mám z nich radost. Vidíte je? Je tam taky nebeský žebřík, snad lano provazochodce, dost možná je to jeho dítě. Varianta do hněda připadá mi trošku reynkovská. A protože průnik čtenářů tady a na FB je přibližně dvoučlenný, kopíruju bez skrupulí sama sebe. Obrazy jen tak mimoděk.








Žádné komentáře:

Okomentovat