Anděl a dítě

Z Roztok do Únětic a zpět, Tichým údolím, šli jsme nějakých pět kiláků téměř jako celodeňák, protože cestou bylo hřiště a krásné vily, přelézací stromy přes potok a stráň, na kterou holčička vylétla, ale už se bála dolů, a spoustu přítulný psů a neuvěřitelný hospodský U Lasíků. Sehrál vtipný divadelní výstup a měl výborné koláče a malinovku, ale my s sebou jedno dítě, které toužilo po smažáku, tak jsme pokračovali dál, našli – ač už je po hře – jeden z posledních minorských pokladů v dutém stromě, ale v pivovaru načekali se na jídlo snad hodinu, ba co hůř, smažák nebyl. A cestou zpátky zmrzlina na zahrádce, lavička, za ní prapodivná deska. Ohlédla jsem se a uviděla je – anděla a dítě! Mám z nich radost. Vidíte je? Je tam taky nebeský žebřík, snad lano provazochodce, dost možná je to jeho dítě. Varianta do hněda připadá mi trošku reynkovská. A protože průnik čtenářů tady a na FB je přibližně dvoučlenný, kopíruju bez skrupulí sama sebe. Obrazy jen tak mimoděk.

Někdy jde ekologie pěkně na nervy

Prý se naší době říká éra cirkulární ekonomiky, co jeden vyhodí, jiný měl by zužitkovat, z elektronického smetí vydolovat zlato a měď, bioodpadem vykrmit larvy jako potravu ryb, psát na jednostranně potištěné papíry. První dvě neumím, třetímu se věnuji intenzivně. Neúnavně křižuji Prahou, od kamarádů v nakladatelství a nejmenované televizi vyzvedávám kupky a kupy a štosuji je ve škole. Studenti tyhle papíry milují. Co na ně vytisknu, je v podstatě vůbec nezajímá, okamžitě otáčejí na druhou stranu, zjišťují, kdo ve třídě má další stranu korektorské verze dávno vydaného románu a teatrálně deklamují texty večerních zpráv. Někteří kolegové si berou pro vlastní děti na kreslení, prý že je spotřeba vysoká. Možná se jim jednoho dne stane to samé, co Lence: Její děti si přály k Vánocům každé vlastní balík BÍLÝCH, NEPOPSANÝCH papírů. Ano, cirkulární ekonomika je pro malé tvůrčí osobnosti někdy neskutečně frustrující. Na druhou stranu snadno vyřešíte dárky.