Pocity všelijaké. To
když vám vyjde překlad knihy. Konečně! Knížka je to lákavá. Dobrá? Ne zase tak docela. Žádná tragédie sice, zklamání ale jo. To vám máte chuť postavit se v knihkupectví do sekce novinek a ty, co po ní sáhnou (ano, zdá se být ideálním dárkem po stromeček),
přemlouvat, že jim ji snad raději zapůjčíte. Zároveň chcete, aby se prodávala.… Pocity jiné. Třeba když dostanete adventní kalendář! „Vy jste měla to neúplný dětství, chtěli jsme vám to vynahradit,“
říkali studenti, když mi ho předávali. Je obrovský, žádné čtverečky, ale hned celé
figurky v něm. Pečlivě vybírali, abych tam měla hodně kvalitní čokolády. Když ho
vybraný jedinec přinesl do školy, uvažovali prý chvíli, jestli si ho raději
nenechají J.
Ne nepřemýšlím, jak si teď ve třídě nenápadně postěžovat, do jaké země jsem – já chudinka – ještě nikdy nedostala letenku (jak tipují mí sarkastičtí kamarádi), To spíš
dumám, jak se jim odvděčit. Autorské výtisky jim každopádně rozdávat nebudu.
Žádné komentáře:
Okomentovat