čtvrtek 5. listopadu 2015

Kdo to je...

Ve staroboleslavském kostele ptala se pětiletá, kdo je to Bůh. Mohla jsem si za to sama, upozornila jsem na světýlko, jí by stačily výjevy z křížové cesty. „Nepochopuju, co se to děje tady,“ stála ztracená před jedním z obrazů. A na dnešek studentka Josefína vymyslela debatu o tom, jestli je něco nad námi. Zase jsem si za to mohla – že já jim kdy tuhle možnost připravit diskusi na jakékoli téma dávala. Strach jsem měla. Povedené, překvapivé, dojemné i veselé to bylo. Mezi matematikami a zeměpisy mluvili o tom, jak mají pocit, že ti, co jim odešli ze životů, jsou tu nějak s nimi. Za chvilku zase, proč pořád musíme hledat smysl života (jako jediní tvorové a ještě se o tom dohadovat), jestli si zkrátka neužívat to, že jsme tady, třeba jen jako evoluční vývojový článek. Jestli se to všechno bude někdy opakovat. Jestli se zázraky vylučují s vědou. K ničemu jsme nedospěli, zítra se vrátíme k podmínkovým větám a slovíčkům a pak zase někdo další vymyslí něco jiného. 

1 komentář: