Slibuji (si), že od
zítra začnu! Určitě. A každý den si budu říkat „nemáš prázdniny, nemáš
prázdniny… chtěla jsi to tak… nemáš prázdniny!“ Zítra začnu a pořád doufám, že
to všechno půjde skloubit - překlady s touhou předělat byt, přečíst asi
tak padesát knih, vidět všechny ty výstavy neviděné, s někým se setkat a s
jiným už nikdy nepotkat. Trošku cestovat. Odpočívat. Nemarnit čas. Neprotiřečit
si, alespoň někdy ne.
Výstavy jsou pěkně
prosím asi to nejlehčí. Dnes Ivan Steiger v znovuotevřeném Mánesu. Znala
jsem ho jen jako karikaturistu a perokresce, tady ale akrylové obrazy, některé
na mé výtvarné laictví moc agresivně-naivní, jiné výborné, stylizované figury
přes sebe, jindy jakési „jeskynní malby“, co dovedly mě k úsměvu, poetické
„zprávy v písku“.
 |
| Picasso potřetí v Koněprusích |
 |
| Začátek románu. Výtvarným kritikem bych být nemohla, ale s Ivanem Steigerem jsem četla nedávno rozhovor. Když měl jedním slovem shrnout vývoj v České republice za posledních 25 let (sám emigroval 23. srpna 1968 a stále žije hlavně v Německu), řekl „dohánění“. 
A tenhle tam byl taky, ale kdo ho chce vidět,
musí na výstavu J - čas má do 27. července.
|
Žádné komentáře:
Okomentovat