Pro letní cesty vlakem ze Žižkova |
Přemítám
a mnohé zamítám, přerovnávám a vyhazuji, srovnávám a přemisťuji. Nacházím
poklady. Tolik věcí jako za poslední dva tři dny, nikdy dřív jsem z bytu neodnesla.
Jestli doopravdy platí, že stav bytu a duše spolu souvisí a vzájemně se
zrcadlí, pak …zase ale, abych to nezakřikla, hotovo není. A není ani vedrům
konec, což z tohohle pohledu asi třikrát sláva a dvakrát hurá, protože já
v nich dokážu pobývat tak akorát v metru, doma za okny západním směrem a po deváté večerní i venku, lákadla nejsou, nezbývá než uklízet J.
Pravda, ve studené chalupě, to by se psalo, ale tam zase bez internetu překládá
se špatně a já ten překlad aktuální asi s láskou a vděčnosti věnuji
tvůrcům Wikpedie a jí podobných stránek, neb bez nich nehnula bych se z místa.
Jen
mi jde trochu na nervy, jak je spousta dalších činností spojených zase s počítačem,
třeba koukání na filmy, o kterých se v překládané knížce píše a které prostě
vidět je občas nutné. I když … jestli by někdy lépe nebylo nevidět. To si tak
přemýšlíte, jak lépe přeložit výraz „cow’s pat” než jako „kravské lejno“ (jedna
z postav do něj zrovna šlápla a určitě, určitě se tomu říká nějak normálněji,
ba i jemněji) a když už vás konečně napadne ten běžný výraz „kravinec“, který
by vám asi každý hned poradil, jen se nestydět zeptat, pustíte si konečně film,
abyste z hrůzou sledovali, jak si postava vesele kráčí mezi ovcemi. Ááááá,
proč se jen nedá šlápnout do ovčince.
A
tak z občasného zoufalství a za neobčasného vedra může si člověk zajet
třeba na Žižkov, kde na nákladovém nádraží je k vidění až do září výstava
o různých podobách městské krajiny. Velkoformátové fotografie různých míst na
světě, popisky, přednášky, „alegorické vozy“. Oživování zničených, zpustlých míst. Více tady.
Odvážejí hlavy, sedí se jim pěkně, měkce |