Díru do světa literatury s tím
pravda neudělám, ale radost mám, to zase jo! Dneska v balíčku Knížka proti nudě, co jsem ji loni v létě překládala. Hry,
hrátky, hříčky pro mrňata a větší děti pro chvíle, kdy po ruce nemáte nic
speciálního a jim už s vámi dochází trpělivost (o vás bohužel nikdo nemluví J) – ve frontě, v čekárně, v obchodě, v autě …
. Ne že byste nějakou tu aktivitu nevymysleli sami, někdy se ale hodí, že už je
vymyslel někdo za vás. Všechny nejsou prudce originální, ale některé, které
jsem neprofesionálně prozradila ještě před vydáním, se docela „chytly“. Ttřeba
tahle:
Jsou tam ale i přemýšlecí, běhají,
jazykové, tvůrčí, bláznivé i téměř intelektuální. Jo a „blinkací sáčky“, co
jsem se nad nimi tak napřemýšlela,
tak ty nakonec zůstaly:
Na druhou stranu z původní američtiny musely některé
zábavičky zmizet. Třeba takové rozmazávání kečupu (jsem se rozhodla českým
dětem důvěřovat, že v případě potřeby budou dostatečně invenční samy),
nebo skoro celá kapitolka hrátek v ordinaci (by se pediatři divili, až by
jim tam naklusala kreativní matka s knihou v ruce a jala by se
organizovat legraci) – jen několik jsem jich přesunula do čekárny.
Občas koukám do textu a nestačím se divit: „Jé, hele, to je
fakt dobrý, to jsem vymyslela já?“. Tak kouknu do originálu a ono jo! (Nebo
taky ne, to on pan redaktor, ale to tady rozhodně prozrazovat nebudu!).
Bavila mě tahle knížečka dost, škoda, že se člověk takovými
překlady nemůže živit. Dneska jsem mimochodem zjistila, jak královsky jsem
placena za překládání textů pro některé bruselské projekty (kdo ví, jak dlouho
to ale potrvá), které mě baví ze vší mé práce asi nejméně. Lekce, že nemá být
člověk nevděčný.
Žádné komentáře:
Okomentovat