Možná, říkám si, možná
když to sem napíšu, vytrvám. I když… znám se. A vím moc dobře, že na mě tyhle
biče neplatí. Přitom nejde o nic světoborného, život a svět měnícího.
Maličkost. Každý den, když už se člověk nevykope, aby si šel zaběhat, tak v takový
- tedy téměř každý J - den alespoň půl hodiny jít. Jednou
jsem se do téhle nepřevratnosti pustila, nepřestala, vydržela a žasla, jak
rychle to člověk na fyzičce pocítí.
Přesto jsem po čase „odpadla“.
Ono se řekne, maličkost, jenomže když chce člověk „zařadit“ půlhodinovou chůzi
každý den, trošku plánovat musí. Nestačí vystoupit o dvě zastávky dřív (leda
snad, kdyby člověk dojížděl třeba z Kolína), za třicet minut necourání
ujdete po městě relativně dost. Navíc nechcete chodit pěšinkou typu magistrála
a ještě toužíte po proměnlivosti tras, což bývá mezi stabilními body domov –
práce trošku obtížné. Zase ale vidíte věci... .
 |
Některé ulice měly by se vždy na léto (a na letošní zimu) přejmenovat. |
 |
| Je šance, že ještě než návštěvník stiskne zvonek, uvědomí si, že by možná stačil mail, |
Žádné komentáře:
Okomentovat