IQ, čokoláda a vily v Roztokách

Vše vyjmenované v titulku spolu souvisí jen dočasně, avšak docela zajímavě. Tip na výlet (nejen) s dětmi – když je chcete protáhnout, pobavit a navíc rozvíjet jejich intelektové schopnosti, pokud možno tak, aby žádný výchovný záměr nezaznamenaly (i když  - nedělám si iluze - ony to prokouknout). Každopádně heslo zní „Středočeské muzeum“ a cílem jsou Roztoky u Prahy, kam se při obzvlášť hnusném počasí či obzvlášť intenzivním odporu k jakékoli chůzi dá dorazit i vlakem, busem.  Moc ale doporučuju jít jako my dneska, tedy nějakých pět kilometrů ze Suchdola (z konečné „Výhledy“), případně se dá taky po značce z Haunspalky, to už bude přes deset, zase ale šli byste pěkně tematicky – od vil k vilám. (Chyběly by už jen víly, možná ale ne tak docela, jednu jsme dneska na podobném místě jako je na fotce taky viděli – chudák rusovlasá lesně-městská romantická bytost v letních šatičkách, fotografka pak v bundě a zabalená do šály):

 Zpátky k vilám. Poučila jsem se dneska v článku architekta Lukeše, že venkovským vilám pro letní pobyt poblíž města říká se villegiatury. A právě takové stojí v Tichém údolí, kterým do Roztok přicházíte. Některé zdevastované (ty mnohdy na prodej), některé přepychové. Mně ale nejvíc líbí se ty troškou tajemné, krásně ošumělé, břečťanem porostlé, inspirující, fantazii provokující… .

.

A - jaká to náhoda – i o takových píše v dnešních LN Lukeš (ač nemyslí ty v Roztokách):

Sám mám z dětství hezké vzpomínky na takovou příměstskou letní vilu. Jako kluka mě občas rodiče posílali na víkendy k jedné starší paní do Řevnic. Ta chodívala uklízet do romantické neorenesanční vily s rozlehlou zahradu a brávala mě s sebou. Dům patřil jedné zchudlé šlechtičně a byl notně zchátralý, zahrada zarostlá, ale sedmiletého kluka úžasná romantika, připomínající Trnkovu slavnou pohádkovou Zahradu. Bylo tam vše, co k takovému místu patří: rozpadající se jezírko, staré sochy, balustrády a besídky zarostlé břečťanem nebo růžové záhony prorostlé kopřivami. Stavba připomínala spíše kulisu nějakého hororu, omítka a štuková dekorace opadávaly, nábytek byl zpuchřelý… (Jó, tam se tak podívat!)

Ale proč to všechno vlastně píšu, aneb kdy už bude to muzeum? Hned. Tedy hned jak dojdete podél vil k hlavní silnici, kousek od nádraží. A v něm výstava, tedy teď ještě zajímavé dvě. Jedna o čokoládě, o cestě pochoutky z Ameriky do Evropy, od kakaových bobů k tabulkám, původní receptury, staré formičky, makety dortů a zákusků, starobylá cukrárna, možnost nějakou tu minimaketku čokoládové pralinky si vyrobit. Můžete „zalovit“ v mističce s kořením, na některých exponátech však (celkem pochopitelně) nápisy „Nesedat“, „Nedotýkat se“.  Proto je možná lepší zamířit sem nejdříve, protože v druhé části expozice, tam je dotýkání přímo povinnost. Exponáty zapůjčené z libereckého iQparku, výstava nazvaná „Poznávej se“. Tedy různé legrácky zaměřené na motoriku a smyslové vnímání, zrakové klamy, prostorové hlavolamy, „měřidla (např. síly stisku), logické a slovní úkoly atd. atp. Jen ve dvou místnostech, ale na takový malý výlet a malé muzeum úplně akorát. (A vlastně ještě pěkný park, na ten bych úplně zapomněla).