Radůza - Gaia i „Kondor“

Radůza nová. Hraje mi tu poprvé. Prodavač upozorňoval, že „tahle“ je jiná. Jako kdyby „každá“, tedy každé její CD,  nebylo trochu jiné. Nejsem zarytá příznivkyně jejích rozervaných začátků, netruchlím, že se mění, naopak líbí se mi ten vývoj, cestování, mateřství, turecká kultura, opouštění, nemoc, vracení se…. Přesto u některých alb trvá mi to déle. Tentokrát se skupinou, v něčem ale pořád tak stejná. To nad námi, cesta, nevzdávání, poetično, příroda, babylónství jazyků. A otázka: Jak dlouhý je ten život?

Vidím mnohé ze svých ulit

jak se mění v antracit

vidím se v lůnech k matkám tulit

vidím prvně vznikat cit

Tak tady jedna starší,

Gaia prý byla k nalezení hned po vydání na Uložto, ozvala se fanynka a stáhli ji. Aspoň že tak. Láká mě zjistit víc o filmu Tenkrát v ráji, pro který byla jedna z nových písní napsána, má být o osudu horolezců v době protektorátu.

Už musím taky konečně vrátit do knihovny její „Čáp nejni kondor“. Půjčovala jsem s tím, že je to knížka pro děti – a ona spíš pro nás, co jsme byli malí v podobné době: Večer sedíme s dědou zase u televizních novin. Baletka se točí na špičce a já to zkouším po ní. (Přesně! To jsme dělaly u babičky před televizí. Radůza si k tomu navíc představuje, že to je možná Maja Plisecká. Tak vzdělaná já nebyla, ale zase jsem měla ráda i kombajnistu J). Děda se směje, pak si mě vezme na klín a učí mě zabíjet mouchy po indiánsku. Nejde mi to. Tak mi začne zase povídat o kondorech. Jenže vona za dveřma stála babička a všecko slyšela. Vynadala dědovi, že je dědek nerozumnej a proč mě straší, že jsem už tři dny nevylezla z baráku. A že jí to bylo divný, ale teď že se mi vůbec nediví. A mně řekla, že se kondorů bát nemusim, protože u nás vůbec žádný nejsou. Žijou v Andách a to je v Americe. A Amerika je strašně daleko. Ještě dál než Praha. Dost jsem si oddechla, že už se nemusim bát jít ven. Protože děda říkal, že v Americe nejsou jenom kondoři, ale taky imperialisti. A když je to tak daleko, že k nám nedoletí ani kondor, tak imperialista už teprve ne. A klidně můžu chodit sama ven. Jen kdyby tam nebyl ten náš kohout…

Knížka do tramvaje na cestu tam a zpět, útlounká, výborná. Dětství u prarodičů, zvířata, strachy a přání. Říká, že už tehdy „byla jiná“. Vtipné občasné texty ze života současného tady.