Telemost Vyšehrad - Brazílie

V pátek budou naši studenti už zase celou noc číst. (A že jsou mnozí maturanty, možná je takových nocí čeká v blízké době víc, ty už ale tak příjemné nebudou). Noc s povídkou, od pěti odpoledne do pěti do rána… knížky, bramboračka, Woody Allen a Jaroslav Rudiš v jednom prostoru… Občas klimbnout, probudit se, nechápat, co dělám po půlnoci ještě ve škole, zaposlouchat se, ztrácet se, chytat se.  A že se loni vydařilo čtení Jany Šrámkové, přemýšleli jsme, koho letos. Někteří říkali, že by moc rádi, ale zrovna jsou pryč – zmiňovaný Rudiš třeba, Hůlová stejně tak.  Psala jsem Markétě Pilátové. Vysvětlila jí, jak je to výhodné, že máme školu zrovna u metra, přijde, přečte, odjede, jaký lepší, v součtu tak půlhodinový program, by si na páteční večer mohla přát J. Odepsala hned. Že přijde a že prý ráda. Akorát že dostaví se virtuálně, neboť bude (zase)(zpátky) v Brazílii! Přes Skype, je prý zvyklá, nedávno měla takhle dokonce křest knížky. Domluveno! Ono pro skypové spojení je vždycky dobré, když je někde poblíž metro :). V pátek propojíme večerně-noční Vyšehrad s odpolední Brazílií, snad to klapne. Já jen musím vybrat, co z její tvorby budu případně číst já, když nám intelektuálně nenaladění bozi nad oceánem nebudou přát. Z její Víly Vivivíly pro děti (obrázek výše) to asi nebude. Ale já věřím, že se s bohy shodneme! 

A jeden kraťoučký rozhovor třeba tady.