pátek 17. ledna 2014

Niklovské návraty




Jakou z hraček paní Niklové jste měli doma vy? Nebo máte? My měli modrého slona a časem k němu i slůně. Ještě existuje, ale uniká….uniká nám. Foukací povídky, krásné texty Petra Nikla k vyfoceným maminčiným postavičkám. Ten vztah z textů proniká ven, a to s ní mohl prožít jen dvacet let. Další z knih, co není až tak pro děti, ale pro sentimentální, dojímající se, poetické dospělé:

Pro srandu králíkům
Králíci občas dostanou záchvaty smíchu z nicnedělání. Uši se jim vypnout jako bubínky, a protože je těch vztyčených radarů na poli hodně, chichotá se celá stráň. Do to cvrčí kobylky, a přidáme-li ještě skřeky neodbytných strak, máme před sebou gejzíry bujaré radosti. Takoví Králíci dokážou rozhoupat les, přivolat déšť, přivodit zemětřesení. Po jejich chechotu brní zem, padají šišky a bují žampiony. Nadýmají se tak, že smíchem praskají a vystřelují jako rachejtle své našponované uši do nebes. Ty pak zpátky padají v podobě velkých sněhových vloček, po kterých konečně krajina zmlkne, až se skleněné oko pana Josefa Lady dojetím zamlží. Králíci se promění v angorské albíny se slehlýma ušima, zavřou rudé oči a jen cukají chřípím, než na jaře znovu vybuchnou v hurónský smích. Proto musíš svého Králíka nafukovat opatrně, a jakmile vztyčí uši, tak je dobré hned přestat. Jinak vyprskne smíchy a už ho nikdy neslepíš. Bude už je pro srandu králíkům.



A pak, pak měla ségra ještě Karkulku. 





Žádné komentáře:

Okomentovat