Jen taková kratičká
poznámka, i když je mi jasné, že spoustu rodičů dětí školou povinných a
teenagerů to vůbec nepřekvapí. Mne ale ještě pořád ano. Přitom bych si před pár
lety nemyslela, že to jde. Ale hodně se to mění a teď už to vím: Jde! A co
konkrétně? Naučit se anglicky z filmů a her. Nejenom rozumět, tomu by
člověk uvěřil bez problémů, ale plynule mluvit. Přicházejí v poslední době
na gymnázium někteří studenti s výbornou angličtinou (až na úrovni CAE –
komu to něco říká, či B2 až C1 – komu zase tohle J). Ne všichni
přitom dlouho žili někde v cizině, studovali na anglických školách, jsou
potomky či neteřemi a synovci bývalých au-pair provdaných do Británie – zkrátka
a dobře hráli a dívali se. Jak ty jejich mozky a mozečky přesně v tomhle ohledu
fungují, to si dost dobře představit nedokážu, ale je to tak. (Nedávno mi ostatně
ve frontě před Dejvickým divadlem potvrdila i ředitelka jedné velké jazykové
školy, že mají stejnou zkušenost.) Vůbec nechci říct, že by teď všichni měli
zasednout a „pařit a čučet na obrazovku“, jen že by se hry a filmy neměly
podceňovat. (Oni ti, co tak dobře umí, nutně museli dělat taky něco jiného,
bývají šikovní.) Jak potom dál se studenty, kteří s takovými znalostmi
přijdou, to už je na jinou diskusi či článek…
Debata o zrušení
dabingu připadá mi zbytečně hysterická, nemyslím, že by ho někdo den ze dne
zrušil. A ačkoli ta nedávná výzva pocházela od středoškoláků, oni ho moc
neřeší. Najdou si film v angličtině a mají vystaráno, tím spíš, že třeba
britské seriály jsou často tak lepší než naše. Jó, taky bych si přála mít čas
je sledovat, třeba by ještě i ten můj mozek zabral a něco pobral! Viděla jsem
díky studentům před Vánoci jeden díl nového Sherlocka a užila si ho moc.
Žádné komentáře:
Okomentovat