čtvrtek 19. prosince 2013

Trojan, Pavlata... Bludiště v rádiu

Mám strašně ráda rádio. Měla bych tedy říkat rozhlas, že ano, protože ta krabička mi zase tak k srdci nepřilnula, ale médium ano. Máme to myslím v genech. Za mého dětství, mládí, dospívání J jsme televizi neměli a moje maminka například, když nás měla malé, zapínala rádio každý den po poledni v době dětského spaní. Žádný odvaz, řekla bych, v tu dobu bylo pravidelně na programu vysílání pro zemědělce. Ale byl taky Hajaja a sobotní poobědové hry pro mládež a nedělní pohádky, to první měla jsem radši. A Domina a sobotní a nedělní rána … už si nevzpomínám, co všechno.

Každopádně zůstalo mi to dodnes a takové rozhlasové hry nebo čtení na pokračování – třeba k žehlení – to je prostě většinou radost. Akorát mě strašně štve, že online zůstávají většinou jenom něco přes týden, nechápu po pravdě, proč to nejde déle.
A právě už jen do půlnoci 20. prosince bude hra Ladislava Smočka Bludiště. Pustím si ji ještě alespoň jednou, byť vlastně docela drsná, udělala mi radost. A jestli plánujete půlhodinu nějaké manuální činnosti nebo třeba odpočinku J, možná se vám bude taky „hodit“.

Myslela jsem při ní na hry pana Havla. Neměla bych to asi říkat, protože Smyček je dobrý autor sám, nemá potřebu od nikoho opisovat. To asi že tvořili ve stejné době, inspirovali je podobné situace. Výborně napsané, výborně zahrané. Taky moc dobře udělané zvukové efekty. Rozhovor podivného vrátného u vstupu do bludiště (Michal Pavlata) a člověka, potenciálního návštěvníka, který se snaží přijít bludišti trochu na kloub a hlavně dopředu zjistit, jestli je z něj někde východ (Ivan Trojan). Vrátný opojený vlastní mocí, absurdně významnou funkcí. A bludiště symbolizuje co? A to si právě každý může interpretovat sám… stát? instituce? bezvýchodná situace? labyrint manipulovaných, kteří se do něj bezmyšlenkovitě vrhají? … každopádně dostat se z něj nejde. Hezký poslech případně!
 
 
 
Fotky z natáčení převzaty z webu rozhlasu.

Žádné komentáře:

Okomentovat