Mám strašně ráda rádio.
Měla bych tedy říkat rozhlas, že ano, protože ta krabička mi zase tak k srdci
nepřilnula, ale médium ano. Máme to myslím v genech. Za mého dětství,
mládí, dospívání J jsme televizi neměli a moje maminka
například, když nás měla malé, zapínala rádio každý den po poledni v době dětského
spaní. Žádný odvaz, řekla bych, v tu dobu bylo pravidelně na programu
vysílání pro zemědělce. Ale byl taky Hajaja a sobotní poobědové hry pro mládež
a nedělní pohádky, to první měla jsem radši. A Domina a sobotní a nedělní rána …
už si nevzpomínám, co všechno.
Každopádně zůstalo mi
to dodnes a takové rozhlasové hry nebo čtení na pokračování – třeba k žehlení
– to je prostě většinou radost. Akorát mě strašně štve, že online zůstávají
většinou jenom něco přes týden, nechápu po pravdě, proč to nejde déle.
A právě už jen do
půlnoci 20. prosince bude hra Ladislava Smočka Bludiště. Pustím si ji ještě
alespoň jednou, byť vlastně docela drsná, udělala mi radost. A jestli plánujete
půlhodinu nějaké manuální činnosti nebo třeba odpočinku J,
možná se vám bude taky „hodit“.
Myslela jsem při ní na
hry pana Havla. Neměla bych to asi říkat, protože Smyček je dobrý autor sám,
nemá potřebu od nikoho opisovat. To asi že tvořili ve stejné době, inspirovali
je podobné situace. Výborně napsané, výborně zahrané. Taky moc dobře udělané zvukové efekty. Rozhovor podivného
vrátného u vstupu do bludiště (Michal Pavlata) a člověka, potenciálního návštěvníka,
který se snaží přijít bludišti trochu na kloub a hlavně dopředu zjistit, jestli
je z něj někde východ (Ivan Trojan). Vrátný opojený vlastní mocí, absurdně
významnou funkcí. A bludiště symbolizuje co? A to si právě každý může
interpretovat sám… stát? instituce? bezvýchodná situace? labyrint manipulovaných,
kteří se do něj bezmyšlenkovitě vrhají? … každopádně dostat se z něj nejde.
Hezký poslech případně!
Fotky z natáčení převzaty z webu rozhlasu.
Žádné komentáře:
Okomentovat