Nikdy jsem odpovědi na
tyhle otázky neuměla, neumím dodnes: Jaká je tvoje nejoblíbenější kniha?
Nejobdivovanější literární hrdina? Nejzamilovanější film? Nejkrásnější
písnička? Nevím, nechci, neumím. Zeptejte se za týden, za půl roku, za dva,
může to být jinak.
Ale tuhle anketu mám
ráda. Myslím předvánoční v LN o knihu roku. Snad proto, že v ní žádná
porota nemusí dojít ke shodě, což pak často znamená výsledky podivné, komerční,
nepochopitelné – platit může třeba jen jedno slovo z toho výčtu. Tady je
to součet hlasů. Navíc mě hrozně baví pročítat odpovědi. Nečtu možná úplně
všechny, ale ráda se dívám, jaké knížky vybral ekonom, kněz, biolog, filosof… .
Možná mne to zajímá i víc, než nominace spisovatelů, kritiků, vydavatelů. Nechávám
si ty novinové stránky dlouho a během roku někdy vybírám i z nich. I když
je toho tolik, co by chtěl člověk přečíst.
Letos vyhrála sbírka poezie Bohdana Chlíbce Zimní dvůr. Četla jsem ukázku jen kratičkou, těším se na víc. Pořadí na dalších místech tady. Ptali se také organizátoři na knihu století. Tak to už vůbec nejde, přeci! Ale někteří z respondentů šli na to krásně, vybírali ty, které je nejvíc ovlivnily v dospívání – Škvorecký, Kerouac, Vonnegut… Jiní Jeruzalémskou Bibli. Mnozí Kafku a Haška, ale několikrát taky Nezvala, to mne překvapilo, potěšilo. Ano, vlastně ano, říkala jsem si.
A mne letos zase
neoslovili, abych jim řekla svůj tip na knihu roku! Nechápu proč, ale stává se
jim pokaždé J.
Ale já, já se odradit nenechám a vyhlásím si anketu vlastní. Pravidla mám mírnější,
počítám rok přečtení, ne nutně vydání. Nevím, nechci, neumím, ale když se to
omezí na jeden rok, tak říkám:
Flannery
O’Connor: Všechno, co se povznáší, musí se setkat.
Pro drsnost příběhů, jazyk, každodenní zlo nejen amerického jihu, často skryté
dobrými úmysly. Pro umění vystavět povídku, udržet napětí, pro popisované
detaily pohybů. Pro překvapivé, i když tušené, kruté konce.
TomRobbins: P jako pivo. Pro vtip, poetično a téma.
Zuzana
Brabcová: Stropy. Pro jazyk a propojování obrazů. Pro
schopnost zachytit vlastní hrůzné zážitky literárně. Pro překvapení, že něco
tak strašného, jako je pobyt na detoxu, může být zachyceno tak literárně
skvostně.
Ááááá! To třetí místo
musí být sdílené, proto se mi tam nevešel: Timothéde Fombelle: Vango. Pro strhující příběh, poetiku, tajemno a létání
vzducholodí.
Je to tak těžké vybrat
tři. Nenápadně do konce roku přihodím další J.
Žádné komentáře:
Okomentovat