čtvrtek 19. prosince 2013

Petr Nikl... v hudbě, obrazech, novinách :)



Dneska žádné dlouhé pátrání a rozhodování, přemýšlení, že tuhle spíš ne, protože radši tuhle…Dneska to musí být nějaká od Petra Nikla. Nějaká zajímavá i výtvarně.
V Ústřední knihovně má výstavu, v sobotu křtí v Arše knížku básniček zhudebněných na dvou CD.  Téma času na obrazech i ve slovech.

 Flirtuje s námi,
tenčí než vlas,
   sžírá své blízké,
  kudlanka čas…

Kdo viděl Hnízda her nebo Vikýře play, mohl by být zklamaný. Čekejte něco jiného, snad nebudete. Pravda, pohybují se tu v písku či v rozsypaných drobných korálcích mechaničtí švábi (motobrouci, jak říká Nikl). Svými nevyzpytatelnými pohyby baví nejen děti a jejich cestičky promítané na zeď působí poeticky. Kovovými nožkami namočenými do barvy vytvářejí vlastní autorské obrazy, do kterých jim nezasahuje ani hlavní tvůrce sám – jen si je dlouhou tyčí s magnetem přitáhne a dobije jim baterky. Ale jinak, v prostou a na zdech, zavěšené obrazy. Zámotky a kukly. Květiny, zárodky, růst. Odkazuje na svoji maminku, hodně pracuje s tímhle jejím portrétem z dětství.


 
Jemňoučké, intimní nahlížení do hlavy tvůrce. Většinou v šedobílé, ale když se na obraz (alespoň mně se to dnes stalo) chvíli díváte, připadá vám barevný. Zvláštní úkaz. Interpretace obrazů je někdy těžká a nejednoznačná, to je ale to krásné. Když dneska Petr Nikl na výstavu na koloběžce dorazil (tráví na ní dost času), ptali jsme se ho, zda jeden z předmětů na obraze představuje rohlík nebo kuklu. „Jó, s tím já vám neporadím,“ pravil a zmizel. V prostorách knihovny hodně koncertuje, třeba 28. 12, to bych zrovna ráda zašla. Více informací tady. A zítra má rozhovor v LN. Těším se na něj.

Žádné komentáře:

Okomentovat