Prý pro dospívající
děti. Jako dítě dospělé ale prohlašuji, že i pro nás ideální, kouzelný,
úchvatný – příběh kluka jménem Vango. S těmi
sedmi sty stran se sice trošku špatně cestuje, čtou se ale náramně rychle.
Akorát se o nich dá prozradit pramálo, protože o tajemství a jeho rozkrývání,
neustálá překvapení, napětí … o to tam jde. Vango pátrá, kým vlastně je, kdo
byli jeho rodiče, kdo a proč mu usiluje o život, kdo mu to pomáhá, co skrývají
blízcí, přátelé i nepřátelé. Trochu detektivního, trochu historického (vystupují
zde reálné, často tragicky proslulé, postavy z dějin), trochu drsného, trochu
cestovatelského, trochu fantazijního, pohádkového. Hodně napínavého. Laskavého
a mnohdy velmi vtipného! Také často o různých podobách lásky. S Vangem se ocitneme ve 20. a 30. letech minulého
století a obracením stránek přelétáte z italského ostrova do Paříže, odtud hned do
Skotska, hned do Ameriky, nejlépe a nejčastěji vzducholodí. Velkou část knížky
strávíte ve výškách – v korunách stromů, na střechách pařížských domů, na
lešení rozestavěného mrakodrapu, v oblacích. I slzy mi tekly. Uvědomila
jsem si, že jedním ze skrytých témat je i samota, proto snad ta dojímavost. Jazyk
jednoduchý a věty často hrozně krátké, až mi na některých místech knížka
připadala zvláštním způsobem nedotažená, ale tak nějak provokativně, takže
těžko mluvit o nedostatku. Jak jsem už řekla, nedá se říct víc, prozradila bych
moc. Četli-li jste Tobiáše Lolnesse od téhož autora – Timothée de Fombelle (od
tajných informátorů vím, že prý moc sympatický pán), budete možná trošku tušit,
o čem mluvím.
Žádné komentáře:
Okomentovat