Psala jsem tu nedávno,
jak mohou každé úterý do jedné kavárny v Braníku přijít ti, kdo by
se rádi nejdřív podívali na dokumentární film a pak si popovídali s jeho autorem.
A taky že se už dvakrát sešli, nebylo jich moc (tak akorát na debatu) a bylo to
povedené moc. U krbu a s vínkem.
Ale ten první film, to
vám byla síla. Nejnovější počin Heleny Třeštíkové – víc než dvacet let natáčený
časosběrný dokument o Jakubu Špalkovi s názvem „Život s Kašparem“.
Začíná revolucí, končí nedávno. Minimálně druhou polovinu filmu jsem byla
střídavě naštvaná na paní dokumentaristku, na herce-režiséra a na jeho
současnou partnerku. Možná ale, říkala jsem si, bude ten divákům nesouhlas,
neklid a vztek důkazem, že film je dobrý. A pak skončil a povídalo se a já
nedokázala žádnou ze svých výtek vznést (možná jen docela malounko), protože
ona – rozuměj paní Třeštíková – je prostě výborná. Během filmu jsem pořád
myslela na to, že by to určitě mohla sestříhat tisícero jinými způsoby. Vybrala
si tenhle. Vybrala si ten, ve kterém bude Jakub Špalek působit na většinu jako
neskutečně arogantní a sobecký. (Nutno ale říct, že on s touhle verzí dal
souhlas). Už jsem tu měla napsáno, o co jde, ale pak jsem si to sama
zcenzurovala a řekla si, že nebudu dopředu nic prozrazovat – kdo bude chtít,
koukne se, ono už leccos prozrazuje trailer. Tak snad jen tolik že při promítání
dokonce zazněly hlasité výkřiky „Sobec!“ a potom věty „To bych nikdy neudělala“
(nebo spíš „To bych hned udělala (ale to proto, že jsem žena“) i názory „On se
přeci chová normálně“. To jen pro ilustraci, jak emotivní to bylo. Ale ne, nehádali
jsme se. A na paní Třeštíkové bylo vidět, jak má Jakuba vlastně ráda, jak mu
drží palce. A taky jakou má jako dokumentaristka vlastně velkou moc a jak
(časosběrnost nečasosběrnost, dokument nedokument) myslí na diváky, aby šel
film odněkud někam, aby tam byly vidět určité linie. Nejvíc jsem si to
uvědomila, když vyprávěla, jak by konečně ráda měla v nějakém svém filmu
happyend. Jakubova partnerka čeká v lednu miminko a ona prosí televizi,
aby s vysíláním posečkala, že by tuhle událost – pokud prý dopadne dobře –
ráda do dokumentu ještě zařadila. Uvidíme, nezbývá než držet palce.
Kdybyste to někdo neměl
do Braníka daleko, do kavárny Periferie v úterý na osmou určitě dorazte –
tady program na několik nejbližších týdnů:
19.11 – M. Janek:
Umanutá (o rozporuplné osobnosti filmařky Drahomíry Vihanové
26.11 – D. Smržová:
Otázky pana Lásky (o každodennosti mladého muže postiženého schizofrenií)
3.12. – P. Abrahám: 2:0
(o fanoušcích na zápase Sparty a Slavie)
10.12 – J. Svěrák:
Vesmírná Odysea II
17.12 – E. Hníková:
Nesvadbov
Žádné komentáře:
Okomentovat