úterý 8. října 2013

Srdcerváči

   Mám ráda charitativní organizace, které se snaží získat peníze nějak zajímavě. Před pár dny jsem narazila na Srdcerváče – teď koukám, že jejich partnery je rozhlas i televize, tak je možná dobře znáte a objevuji vám Ameriku, ale třeba se tu najde i takový Columbus jako já a bude rád za mírnou navigaci. Oni tedy prohlašují, že žádná charita nejsou, že jejich projekt stojí na principu „win-win“. Tým několika lidí se zdravotním postižením (a ambasadoři - osobnosti známé či na významných postech) oslovují firmy i jednotlivce a žádají je, aby jim darovali něco, co může udělat lidem radost – hmotné věci či zážitky (!). Ty pak nabízejí a získané prostředky používají na vytvoření pracovních míst právě pro zdravotně postižené.
              
            Dárky (většinou různé věci typů dresů s podpisem) mně úplně nenadchly, ale ty zážitky! Že já bych si uměla vybrat. Jízdu rolbou už mám tedy za sebou (a taky životní období, pro které je podle mého ideální  - když vás to v ní totiž se spolužáky na lyžáku hází z jednoho na druhého …určitě není potřeba nic dodávat), jsou tam ale i zážitky vhodné pro starší a zklidněnější. Tedy zatím, přibývají i ubývají. Mým absolutním favoritem, nejsem si ale jistá, že bych „to dala“, je možnost sedět při koncertu uprostřed orchestru jako falešný hudebník (a nacvičit si to na zkoušce). Č. 2 nebudu prozrazovat, aby mi ho někdo nevyfoukl. (Prozradím jen, že bych nezvládla „být bedňákem u Ebenů“ :). Fakt by mě ale bavila i noční exkurze k vítkovickým pecím nebo po setmění do korun stromů. Nebo po zavření výstavy Vikýře Play prohlídka se samotným Petrem Niklem jen pro mě. I když už těch setkání s různými osobnostmi - je tam třeba posezení u kávy s Helenou Třeštíkovou (bylo i setkání s Kateřinou Tučkovou J) - váhám. Měl by si člověk o čem povídat s někým, jehož dílo má rád? Nedopadlo by to jako nějaká amatérská novinařina? Na druhou stranu… stojí za to mít takové obavy? A někdo jiný než já může třeba trénovat petánque, být chvilku popelářem, setkat se s Jaroslavem Duškem, strávit den se spisovatelem nominovaným na Magnesii Literu, hrát hokej v sedě, ohýbat dřevo, pozorovat jaderný reaktor… Je to ho hodně, podívejte se. Já vím, že zážitky nabízejí i jiné firmy, ale princip Srdcerváčů líbí se mi moc. (Jen pro upřesnění, jde o projekt Nadačního fondu pro zaměstnávání zdravotně postižených.)

Žádné komentáře:

Okomentovat