Mám
ráda charitativní organizace, které se snaží získat peníze nějak zajímavě. Před
pár dny jsem narazila na Srdcerváče – teď koukám, že jejich partnery je rozhlas
i televize, tak je možná dobře znáte a objevuji vám Ameriku, ale třeba se tu
najde i takový Columbus jako já a bude rád za mírnou navigaci. Oni tedy
prohlašují, že žádná charita nejsou, že jejich projekt stojí na principu „win-win“.
Tým několika lidí se zdravotním postižením (a ambasadoři - osobnosti známé či
na významných postech) oslovují firmy i jednotlivce a žádají je, aby jim
darovali něco, co může udělat lidem radost – hmotné věci či zážitky (!). Ty pak
nabízejí a získané prostředky používají na vytvoření pracovních míst právě pro
zdravotně postižené.
Dárky
(většinou různé věci typů dresů s podpisem) mně úplně nenadchly, ale ty
zážitky! Že já bych si uměla vybrat. Jízdu rolbou už mám tedy za sebou (a taky
životní období, pro které je podle mého ideální
- když vás to v ní totiž se spolužáky na lyžáku hází z jednoho
na druhého …určitě není potřeba nic dodávat), jsou tam ale i zážitky vhodné pro
starší a zklidněnější. Tedy zatím, přibývají i ubývají. Mým absolutním favoritem,
nejsem si ale jistá, že bych „to dala“, je možnost sedět při koncertu uprostřed
orchestru jako falešný hudebník (a nacvičit si to na zkoušce). Č. 2 nebudu
prozrazovat, aby mi ho někdo nevyfoukl. (Prozradím jen, že bych nezvládla „být bedňákem
u Ebenů“ :). Fakt by mě ale bavila i noční exkurze k vítkovickým pecím
nebo po setmění do korun stromů. Nebo po zavření výstavy Vikýře Play prohlídka
se samotným Petrem Niklem jen pro mě. I když už těch setkání s různými osobnostmi
- je tam třeba posezení u kávy s Helenou Třeštíkovou (bylo i setkání s Kateřinou
Tučkovou J)
- váhám. Měl by si člověk o čem povídat s někým, jehož dílo má rád?
Nedopadlo by to jako nějaká amatérská novinařina? Na druhou stranu… stojí za to
mít takové obavy? A někdo jiný než já může třeba trénovat petánque, být chvilku
popelářem, setkat se s Jaroslavem Duškem, strávit den se spisovatelem
nominovaným na Magnesii Literu, hrát hokej v sedě, ohýbat dřevo, pozorovat
jaderný reaktor… Je to ho hodně, podívejte se. Já vím, že zážitky nabízejí i
jiné firmy, ale princip Srdcerváčů líbí se mi moc. (Jen pro upřesnění, jde o
projekt Nadačního fondu pro zaměstnávání zdravotně postižených.)
Žádné komentáře:
Okomentovat