pátek 20. září 2013

Zlatá šedesátá! Výborná!

 
Mně se dneska ták nechtělo. Ale lístek byl. Byla taky únava a nějak mi v posledních dnech došly suché boty :).  I vzmužila jsem se, vyndala zmačkané noviny z těch relativně nejsušších a na Zábradlí dorazila. Nelitovala jsem, únava navíc zázračně zmizela.
 
„Zlatá šedesátá“ – název inscenace je to zrádný, ironicky míněný – ne všichni prožívali 60. léta jako dobu veselou, svobodnou, nadějnou. Na scéně dvě herečky a tři herci, všichni po většinu času v obleku a kravatě, citují zápisy z deníku režiséra Pavla Juráčka. Naděje, natáčení, práce po nocích, úzkost, alkohol a fenmetrazin, manželky a děti, manželky a jiné ženy, mladé slečny, sny, snivost, strachy, kapsy vyboulené láhvemi vodky, miminka, úspěchy v zahraničí, vzpomínky na dětství, deprese, rok 1968, zákazy a vyhazovy, nenaděje, nepeníze… Ty deníky mají nějakých 900 stran, tady vybrány texty na 100 minut. Přesto krásně ucelené a naprosto úchvatné výtvarně, obrazově. Obrazy někdy ilustrují to, co postavy (Juráček v pěti verzích) říkají, někdy doplňují. Silně jednoduché, poetický drásavé. K tomu hudba, záznamy z rozhlasu, útržky filmů. Občas smích, v mnoha okamžicích však v divadle silné ticho. Moje slzy, dlouhatánský potlesk.
 
Jsem ráda, že je Jan Mikulášek od letoška na Zábradlí. A s ním Dora Viceníková a další, Brno v Praze, silný tým. Mikulášek říká: „Divadlo by nemělo být místem konejšení a chlácholení, ale naopak místem, kdes se rozkrývají nepříjemné a důležité věci.“ Těším se.

Žádné komentáře:

Okomentovat