To jsem takhle předevčírem strašně nutně potřebovala ukázat studentům, jak vypadá velština (i welština, což je naštěstí stejný jazyk). Každý jistě uzná, že bez takové informace nemohou žít. Ona je totiž na pohled strašně vtipná (smích vás přejde, chcete-li se jediné slovo naučit vyslovit), ničemu nepodobná a člověku se zdá, že na nápisech nějaký vandal značný počet písmenek vymazal a většinu dalších přepsal na Y. Ve Walesu si ji užijete dosyta, protože všechny nápisy tu musí být vyvedeny dvojjazyčně. Takže ještě poslední snímek do prezentace, ať vidí, že by ani zbla nerozuměli, rychle, rychle, potřebuji nějaký velšský nápis, strejda Google, nic k tomu nečtu, tady to máte:
Dneska vezmu do ruky učebnici, podle které jsem ještě neučila, listuju a hele – článek o velštině, dokonce s úkoly, neuvěřitelné, jak se hodí. (Ano, existují prý učitelé, co vědí, co budou učit za půl roku. Někteří alespoň, co příští týden. Pak jsou tací, kteří netuší, s čím přesně přijdou příští hodinu, věří v pedagogickou múzu a občas se jim podaří skutečný majstrštyk, který nezasvěcení mohou vyhodnotit jako neuvěřitelně propracovanou návaznost výuky.) Koukám lépe a „hele“ č. 2 – u článku „můj“ obrázek z předevčíra. Múza se zbláznila, to už se mi nestane! Začtu se. Rozesměju se. Ne všichni Velšané umí velšsky. Úředníci v jakémsi městečku potřebovali inkriminovaný anglický text ve velštině a oslovili překladatele. Mailem se jim vrátila automatická odpověď, že překladatel není v kanceláři, ale ať texty posílají. Oni se však domnívali, že přišel přeložený zákaz a ceduli s textem zprávy nechali vyrobit! Rychle ji pak sice stáhli, redaktoři obrozeneckého časopisu však už měli snímky. Obrázek se rozšířil po Internetu, kde si ho stahují učitelé, kteří hodlají odborně poučit své studenty. (Já se však raduji, zítra je pobavím podruhé. Ta návaznost! Jsem si ale dost jistá, že v tomhle případě jsem je na na jejich cestě za vzděláním nijak nezarazila. )
Žádné komentáře:
Okomentovat