P jako pivo

 Zamysleli jste se někdy na tím, proč má váš táta tak rád pivo? Přemýšleli jste někdy večer před spaním, proč se občas chová tak trochu divně, když se napije? Možná jste si lámali hlavu dokonce i s tím, odkud se pivo vlastně bere, protože víte docela jistě, že z kravičky to není. Tak abyste věděli, Gracie Perkelová přemýšlela o úplně stejných věcech.

Mám podezření, že o nich přemýšlí většina dětí. Pívo - na chuť hořce hnusné, na dumání nepochopitelné, co na něm dospělí mohou mít... A přeci lákavé. Hnusné... zase hnusné... zase ... až najednou je to tu! Výborné! Ale zpět do dětství. Přemítáním dětských hlaviček začíná knížka „P jako pivo“ od Toma Robbinse (celé jméno úplně správně kousek níž). Doporučila mi ji guerillová knihovnice ze Stromovky a partyzánská zahradnice v jedné osobě a je prostě skvělá ( kniha i knihovnice, Stromovka i zahradnice; i autor; i pivo). A je z těch „samočtoucích se“, ideálních do dopravních prostředků. Já ji „dala“ za jeden den. Pravda, trasa Barrandov - Vyšehrad - Haunspalka - Barrandov něco čtecího času nabízí, ale přeci jen - 176 stran je 176 stran. Na třetí stranu však třeba podotknout, že obrázky a dvoustránky vyhrazené číslům kapitol jdou celkem rychle.  

Tak raději k  věci: Podtitul zní „dětská knížka pro dospěláky, dospělácká knížka pro děti“. No nevím, pro děti ... usuďte sami z následujícího. Každopádně o dítěti s nádhernou fantazií. O holčičce, co by o tom pivu prostě potřebovala vědět víc. Zprvu to vypadá nadějně, strejda-filosof společnou návštěvu pivovaru slíbí. Stihne jí sice ještě vysvětlit, jaké že vitaminy pivo obsahuje, pak se však nečekaně a bouřlivě zamiluje do své podiatričky, odstěhuje se s ní do Kostariky a z výletu není nic. A ostatní dospělí zrovna použitelní v tomhle směru nejsou.

„Gracie Olivie Perkelová!“ A jéje. Když vám váš rodič zničehonic uštědří zásah vaším plným jménem – všemi křestními i příjmením - , víte, že vás nečeká nic pěkného. Znáte to taky? Ono stačí, když vás osloví „mladý muži“ nebo „mladá dámo“, ale když vám naservírují všechny tři jmenné chody najednou (Williame Jeffersone Clintone!  Erneste Millere Hemingwayi! Thomasi Eugene Robbinsi! Nebo, v tomto případě, Gracie Olivie Perkelová!), je velice pravděpodobné, že jde o varování před spácháním nějakého hanebného skutku – samozřejmě v případě, že jste hranici ještě nepřeťápli.

Nezbývá než hranici přeťápnout, vyndat si z ledničky plechovku piva (Glo glo glo. Zlatá tekutina byla tak studená, že se Graciiny zuby projely na saních. Glo glo glo. Byla tak hořká, že jí na mandlích vyrašily chloupky. Glo glo glo… krrrrk! Byla tak bublinková, že si Gracie krkla jako lodní siréna za mlžného rána. Glo glo.), udělat si s její pomocí špatně od žaludku (Teď, děti, dobře poslouchejte: nezkoušejte  doma.) a přivolat si tak na pomoc pivní vílu Pivoňku (musím se kouknout, jak se jmenuje v angličtině).  

 A s Pivoňkou už to jde jedna báseň. Gracie se chytne její kouzelné hůlky a fííí do světa za Švem, kde jsou holčička i víla neviditelné, do skutečného pivovaru, kde se dozví o starých Egypťanech, štěpení přírodního škrobu na jednoduché cukry... zkrátka všechno o výrobě piva, do vesnice s vrávoravě veselými lidmi. Dozví se i něco, co každý neví:

Pokud se pivo pije v té správné míře – nesmí ho být málo, ale rozhodně ho nesmí být moc - , může člověka touhle prasklinkou přepravit až tak blízko k branám Tajemství, že má dotyčný čas na krátký, ale naprosto úchvatný pohled dovnitř.“

„Jak to tam vypadá?“

Víla se usmála a zatočila křídly. „Je tam všechno a nic. Obojí najednou. Jak vypadá elektřina v atomech tvého těla? Jak vypadá navždy a smích a svoboda? Je to společná tvář, kterou měli všichni před narozením, a je to vtip, který konečně pochopí po smrti. Je to význam významů, je to různění bez pokračování, je to ze všech nejjenžovatejší jenž.“

Zpátky v realitě pak ví - třeba jak se zachovat, co říct, když maminku, která se s tatínkem rozešla, u přemíry piva nachytá.

 

Co je to za žánr? Pohádkové střihy do drsné reality šestileté? Výkladová groteska? Nádherný jazyk. Vtipné a poetické. Kritické a rozchechtávající narážky na (nejen) americkou společnost. (Proč si Američané utahují tak pevně tkaničky?) . Doporučuji i na jiné trasy než výše zmíněnou. Pro čtení s dětmi? A proč ne, hlavně jim nezapomeňte zdůraznit, ať to rozhodně nezkoušejí! :).

Andělé nedělají do piva. Andělé dělají do jemných vín a koňaků. Oni chtějí být kultivovaní – a jestli chceš znát můj názor, jsou to hlavně nafrnění náfukové. U soudku piva na anděla nenatrefíš, to mi věř.