Dalajlámův smích

je krásný, ač ho občas nutí pokašlávat. Poslouchala jsem dneska jeho přednášku (i když mi připadá, že tenhle termín se pro jeho povídání, vyprávění zrovna nehodí) částečně v přímém přenosu, z části ze záznamu. Nenásilně nutí k přemýšlení, říká věci, které asi často víte, ale nejspíš byste je takhle nezformulovali, jindy nachází překvapivé souvislosti.

Dnes mluvil jen tak namátkou a trochu na přeskáčku (Takhle heslovitě, obávám se, to možná vyzní trochu „agitačně“, tak to ale nebylo. To jen, že si chci pro sebe udělat pár poznámek, aby si vzpomněla):

 

O tom, že by se člověk měl zbavit pocitu výjimečnosti, protože je to nepříjemné nejen ostatním, ale i sám si tak vytváří vězení.

 

O nutnosti zkoumat své emoce, jak na sebe navzájem působí. O tom, že hněv i soutěživost mohou být v jistých situacích pozitivní. Že sám zažívá hněv a žárlivost.

 

O tom, že vštěpování morálních a etických hodnot již není (tolik/jenom/nutně) otázka náboženství, ale hlavně sekulárního vzdělávání, chápání rozumem a přes logiku!

O tom, že větším problémem než ateismus je povrchní chápání náboženství.

 

O vnitřní kráse, o nádherně namalovaných, ale naštvaných obličejích žen.

O soucitném srci, výzkumu neurologů v této oblasti, ale i o tom, že soucit musí být doprovázen moudrostí – a moudrost vychází z analýzy situací.

 

O rozhodnutích, na která je potřeba se podívat se ze čtyř stran. Nebo ještě lépe ze šesti. A z dálky. O čistotě motivace.

O nutnosti provádět psychohygienu, vzájemná úcta pak přijde automaticky.

O tom, že pokud se nám práci s emocemi (nezvládnuté emoce jsou kořenem mnohého zla) vštípit v sekulárním vzdělávání nepodaří, budeme odkázání na modlitby a akce OSN. (Což se v minulosti - obé! - mnohokrát neosvědčilo, nestačilo.)

 

A tak nějak průběžně o štěstí – na úrovni jedince, rodiny, společenství…

Někdy ke konci vyprávěl, jak ho jednou organizátoři nějaké akce v Německu naproti nočnímu klubu. Sám chodí spát v půl šesté, to to naproti zrovna začínalo žít. Probudil se o půlnoci – světlo, zábava v plném proudu. Vstával ve čtyři, ostatně jako prý vždy – naproti pořád živo. „Těm lidem zítra nebude fungovat mozek,“ říkal si prý. :)

Bylo nějak před pátou, když přednáška končila. Popřál všem dobrou noc. (Spánek nazval nejprve trošku v legraci meditací, ale pak popisoval, jak v něm vidí některé věci, o kterých přemýšlí, které analyzuje v bdělém stavu, jasněji.)