Dneska vystupuje na
Ostravských dnech. Zahraje (tedy teď už hraje) Music in Twelve Parts, která
trvá pět hodin. Nikde jinde v Evropě tohle dílo neprovede, těžko říct,
kolik let ho ještě vůbec bude schopen hrát. A já doufám, že bude záznam
alespoň.
Dvakrát jsem si pustila
tenhle rozhovor.
Ne, není převratný,
není geniální, je zkrátka dobrý. Takovéhle kdyby v televizi byly! Je vidět, že Marta Pilařová ví, o čem mluví,
zároveň se nepředvádí, ptá se přirozeně - šikovná je zkrátka, pohotová,
příjemná. Prý bude na novém dětsko (přes den) - artovém (večer) kanálu.
A já jsem zvědavá. Já,
která jsem se jen pár let ze svého života dělila o byt s televizním přijímačem.
Já netelevizní dítě z dob, kdy to bylo fakt výjimečné, já, která jsem si z nedostatku
udělala přednost a užívala si, když mi spolužáci filmy a pořady vypravovali. Na
Večerníček jsme chodily - já a sestry - k sousedům, když jsme tedy zrovna nezlobily,
taky na olympiádu, pokud se jí naši sportovci zrovna směli zúčastnit (zakázanou
si pamatuju z Hlasu Ameriky). Nikdy jsem neviděla celého Mrazíka :) a
neznalost některých pořadů, filmů a hereckých obličejů už asi nikdy nedoženu. Miluju
rozhlas. Já, která poprvé začala žít s televizí někdy v osmnácti, a
to ještě jen proto, že sousedi na cestě k popelnici zazvonili s přístrojem
u nás. Já, která jsem přesvědčeně prohlašovala, že když má dneska člověk
Internet, tak nemít televizi nic neznamená. Já, která si už myslí, že znamená.
Tak zrovna mě teď zajímá, jak bude vypadat nový kanál, a těším se na záznam koncertu!
Žádné komentáře:
Okomentovat