Drnčí to v něm dětským
smíchem, vejská a snad i krásně vejrá vlastní člověčí minulostí. Zajímalo by mě,
jestli ho ještě někdo zná. Vejdrnčí! To slovo z hlubin paměti, které pro nás měla
babička. Znamenalo něco jako „opička“, „rošťák“, láskyplně míněná výtka
rozdováděným dětem. Nikde jinde jsem ho neslyšela, neviděla, nepotkala.
Vymyslela si ho? Je z těch slov, co se jeho zvuku můžete i nadechnout a vyvolává
vám obrazy v hlavě, to slovo patří k městu Plzeň. Ne, to není ubrečený sentiment, lítost, v tom
slově je radost!
A aby vzpomínek na dětství
nebylo málo, ještě truhla. Měli jsme ji na chalupě, tedy vlastně - máme. Ale! Jednoho
dne, dávno již tomu, něco v zámku zaklaplo a už se ji nepodařilo otevřít.
Klíč k ní nikdy nebyl. Ta symbolika. Uzamčené dětství. Zvolili jsme
vyčkávání, doufali, že s malými dětmi se truhla jako v pohádce zase
otevře. Zdárně je však ignoruje. Přešli jsme k nátlaku, zatím mírnému.
Maminka dovezla roztomilý šperháček, rumplujeme jím v zámku, občas se
zasekne a zdá se, že nebudeme už mí jen uzamčenou truhlu, ale uzamčenou truhlu
se šperhákem v zámku, ale to je tak vše. Do úzké štěrbiny se pilka na
železo rozhodně nevejde, sekera zaťatá do víka zůstává daleko za hranicemi
našeho uvažování (zatím). Zatím fotka poslaná kamarádovi zámečníkovi, uvidíme.
Je krásné to vzpomínání, co vlastně uvnitř je. Vystřihovací panenky, stavebnice
Merkur, desková hra Cestujeme po hradech a zámcích… Trošku to hlodá, jestli
nebudeme zklamané, zklamaní…
Vošouchy, vejdrnčí, havířovina, tutady, copa, a japato....
OdpovědětVymazatMoje vzpomínky na dětsví od Plzně....:-D
Jóóó! Takže to někdo zná! Aha, takže je to plzenština, to jsem netušila, od nikoho jinýho jsem to neslyšela (až od vás:)). A jasně - tutady, tuto, japato ("japatoták" - přesně). Vošouchy neznám, ale já tam jezdila jen občas na víkendy, občas babička k nám, tak mám tu slovní zásobu trochu chudší. Pak ještě germanismy. Jazyk je prostě krásný, že jo?
VymazatVošouchy jsou bramboráky....:-Dale mnohel lepší, takový, co pekla moje babička....:-D
VymazatUž jsem si vzpomněla jak to ta moje babička povídala, vždycky nás na příjezdu vítala: "Tak už jste tu, vy mí vejdrníci......:-)"
OdpovědětVymazatVejdrnčí znám i z Benešova a okolí, moje babička ho také používala. Ve stejném významu, nám dětem tak říkala, když jsme dováděly. A nebo když nám příliš jela pusa, meleš jak vejdrnčí:-)
OdpovědětVymazatAha! Děkuju za odpovědi a vzpomínky a slova vydolovaná z paměti :). Možná tedy vejdrnčí není až tak krajové, ale spíš babičkovské. Já ho mám každopádně moc ráda a zatím ho nikdo, koho jsem se ptala, neznal.
OdpovědětVymazat