sobota 27. července 2013

Před půlnocí

Je pravda právě teď, zbývá sotva půlhodina, ale hlavně: je to název filmu, který doporučuji! A tolik se tentokrát doporučit nebojím, protože jsem se s více lidmi shodla, že za vidění stojí. 

Je to to třetí z volné série režiséra Richarda Linklatera, ale já první dvě neviděla (teď chci!) a chytala jsem se bez problémů. Vůbec neuvěřitelně dobrý nápad tahle série - další pokračování se vždy objeví přibližně po devíti letech, hlavní postavy (Jesse a Celine) hrají logicky pořád titíž herci (Ethan Hawke a Julie Delpy) a stárnou tak vlastně všichni společně, postavy, herci, režisér. Herci údajně částečně na scénáři spolupracují.

Co tedy čekat? Připraven být na konverzační! film, v mém případě snad nejkonverzačnější, co jsem kdy viděla. Nikdy bych nevěřila, že je možné „ukoukat“ takhle dlouhé scény např. dvou lidí na předních sedadlech auta, ale jde to bez problémů. Jednak jsou ty dialogy hořko-vtipné, trefné, živé, filosofující, dojemné, bolestné, klišovitě zábavné..., jednak - zejména ti dva - hrají výborně. Někdo někde napsal (tuším recenzent Respektu), že postavy vedou řeči blížící se dialogům Woodyho Allena. Asi to tak je, občas si říkáte, že jsou „strašný kecy“, ale zjistíte, že se nedokážete odtrhnout (tedy alespoň já to tak měla).

Jesse a Celine jsou manželé, vychovávají osmiletá dvojčata a ve filmu jim právě končí několikatýdenní pobyt v Řecku, kam byl on – spisovatel – pozván, aby tvořil v domě starého řeckého spisovatele, v jistém smyslu mecenáše. Od jiného páru dostanou jako dárek před odjezdem zaplacenou noc v hotelu. Nechci prozrazovat moc, ale člověka napadne, jak asi mohou takhle dopředu, trošku křečovitě, naplánované „hezké chvilky“ dopadnout. Erotiku opravdu čekat netřeba. Výborné ale je, že právě v těch vypjatých scénách se diváci baví, vím o manželském páru, kdy oba brečeli smíchy (i o jiném, který se sice bavil taky výborně, ale pak málem při diskusi o filmu pohádal). Prostě „logika“ ženská i mužská, výčitky a pohledy na věc stereotypně přesně zábavné, zároveň ale uvěřitelné. Mnohý asi se chvilkami pozná. Střídavě mě oba štvali! Víc neřeknu. (Jen opakuji, je to založené na slovech, rozhodně ale ne tak, že když vám půl věty uteče, nepochopíte nic. Jen zkrátka do hotelu třeba jdou snad tak dlouho, jak by šli doopravdy. A cestou, to je takový bonus pro nás, zmíní i pana Havla – pravda, ne úplně v lichotivém kontextu). A k tomu to Řecko - slunce, moře, olivy… vlastně pohoda :).

Žádné komentáře:

Okomentovat