Horko
(jak jinak) těžko si zvykám na skutečnost, že zase po nějaké době nebude mým
hlavním zdrojem obživy gymplové učení, a tudíž že tedy ne a ne a nemám
prázdniny. Já bych prostě nemohla být
asi naplno na volné noze - nejdřív bych se flákala, v další fázi
zhroutila.
Aktuálně
překládám pro jedno vydavatelství sbírku her pro děti, výstižnější popis by
možná zněl „soubor nápadů pro rodiče, jak to s kňourajícími a na nervy
lezoucími dětmi v různých situacích přežít, zabavit je alespoň na pět
minut a utáhnout na něčem, co je právě k dispozici, speciálních herních
pomůcek netřeba“. Těžké to není, jazykově tedy rozhodně, naopak docela tvůrčí,
některé hrátky se musí upravit českým reáliím. Chodím si tedy tak po ulicích a
koukám po autech, jaké nálepky tak mívají na zadních sklech (když loga a jména
škol to nebudou), ve frontě u pokladny se rozhlížím, jaké věci od „a“, „b“ a „c“
jsou tu tak běžně k vidění, abych je mohla uvést jako příklady.
Jenomže!
Ukryté jsou v těch textech různé nástrahy a háčky a netušené zádrhele.
Většinou u předmětů, které člověk nějak běžně nazývá, nebo prostě jen používá
bez pojmenování, a najednou je třeba slov a ještě takových, která by nezněla
úplně blbě. Třeba právě „blinkací“ sáčky (v angličtině sick bag). Podle autorů
skvělý zdroj zábavy v letadle. Nafukovat je, zdobit, blbnout s nimi.
Jenže jak je pojmenovat? Dají se vůbec v češtině nazvat nějak normálně?
Bojím se, že nic lepšího nenajdu, ale název kapitoly „Zábava s blinkacími sáčky“:) pořád ještě za ideální nepovažuju. I když pravda, pytlíky by byly horší.
Žádné komentáře:
Okomentovat