Je to to třetí z volné série režiséra Richarda Linklatera, ale já první dvě neviděla (teď chci!) a chytala jsem se bez problémů. Vůbec neuvěřitelně dobrý nápad tahle série - další pokračování se vždy objeví přibližně po devíti letech, hlavní postavy (Jesse a Celine) hrají logicky pořád titíž herci (Ethan Hawke a Julie Delpy) a stárnou tak vlastně všichni společně, postavy, herci, režisér. Herci údajně částečně na scénáři spolupracují.
Co tedy čekat?
Připraven být na konverzační! film, v mém případě snad nejkonverzačnější,
co jsem kdy viděla. Nikdy bych nevěřila, že je možné „ukoukat“ takhle dlouhé
scény např. dvou lidí na předních sedadlech auta, ale jde to bez problémů.
Jednak jsou ty dialogy hořko-vtipné, trefné, živé, filosofující, dojemné,
bolestné, klišovitě zábavné..., jednak - zejména ti dva - hrají výborně. Někdo
někde napsal (tuším recenzent Respektu), že postavy vedou řeči blížící se
dialogům Woodyho Allena. Asi to tak je, občas si říkáte, že jsou „strašný kecy“,
ale zjistíte, že se nedokážete odtrhnout (tedy alespoň já to tak měla).
Jesse a Celine jsou
manželé, vychovávají osmiletá dvojčata a ve filmu jim právě končí
několikatýdenní pobyt v Řecku, kam byl on – spisovatel – pozván, aby
tvořil v domě starého řeckého spisovatele, v jistém smyslu mecenáše. Od
jiného páru dostanou jako dárek před odjezdem zaplacenou noc v hotelu.
Nechci prozrazovat moc, ale člověka napadne, jak asi mohou takhle dopředu,
trošku křečovitě, naplánované „hezké chvilky“ dopadnout. Erotiku opravdu čekat
netřeba. Výborné ale je, že právě v těch vypjatých scénách se diváci baví,
vím o manželském páru, kdy oba brečeli smíchy (i o jiném, který se sice bavil
taky výborně, ale pak málem při diskusi o filmu pohádal). Prostě „logika“
ženská i mužská, výčitky a pohledy na věc stereotypně přesně zábavné, zároveň
ale uvěřitelné. Mnohý asi se chvilkami pozná. Střídavě mě oba štvali! Víc
neřeknu. (Jen opakuji, je to založené na slovech, rozhodně ale ne tak, že když
vám půl věty uteče, nepochopíte nic. Jen zkrátka do hotelu třeba jdou snad tak
dlouho, jak by šli doopravdy. A cestou, to je takový bonus pro nás, zmíní i
pana Havla – pravda, ne úplně v lichotivém kontextu). A k tomu to
Řecko - slunce, moře, olivy… vlastně pohoda :).