Pomaturitní, plný závorek

Ne, u maturit není nejtěžší udržet pozornost či dokonce stav bdělosti, nešílet („dyť jsem to s nimi tolikrát dělala“), předčasně se neradovat z dobře tažené otázky (platí pro studenty i vyučující), projet si opravdu všechny otázky (platí předchozí závorka), nepropuknout v nehorázný smích, nerozplakat se (rozhodněte sami, pro koho platí)! U maturit je nejtěžší neuždibovat v občerstvovně! My už jsme letos konečně odbourali ten zvláštní zvyk, kdy něco k zakousnutí - pro sebe i zkoušející - nosí studenti, ale v Horních Počernicích, kam já teď pět dní dojížděla, pěstují ho vesele dál  (jako ostatně mnohde jinde, ostatně není jisté, že k nám se zase nenavrátí). Nic proti Počernicím, neměla jsem bohužel čas na poznávání, ale cestou tam i zpět člověk alespoň něco přečte (byť někdy neví, jestli se mu to vše ještě nezdá, to když se první otázka tahá už v 7.20). Nic proti škole, pronikla jsem mimo jiné do problematiky různých diplomatických misí a nejednou si vyposlechla i geopolitický rozbor situace v Jižní a Severní Korei (nebo Koreích?) Jen zkrátka ta zatrolená občerstvovna. To si člověk říká, že si opravdu jen odskočí, že neotevře ony dveře. A najednou tam je, no tak dobře, tak se jen napije a trošku kávy (a hodně mlíka do ní, aby se to tak moc nepočítalo). Vůbec neví, jak se to stane, že začne ochutnávat. Co byste si tak tipli, že studenti k maturitám nosí? Něco, aby to bylo co nejrychleji hotové a bylo toho hodně. Takže sto různých variací slaných štrůdlů a jednohubek plus nespočet koláčů. Áááá, já bych tak chtěla mít silnou vůli. Nebo dostat místo kytky několik předplacených hodin cvičení. Nebo aby mě někdo, kdo tu silnou vůli má, nutil chodit běhat.

            Ne, není to tak, u maturity je samozřejmě nejtěžší neudělat chybu (opět platí pro obě výše zmíněné kategorii přítomných). Jenomže to nejde, ony se tam mrchy vždycky nějak protlačí. Baví mě vtipné. Takové, co možná vznikly i z neznalosti a blbosti, ale dost možná jen ze stresu. Jako tahle, neaktuálně neletošní, v Počernicích tradovaná už nějaký ten rok: „Hra Maryša, to je příběh mladé ženy, na jejíž jméno si zaboha nemůžu vzpomenout!“ U maturit je nejtěžší smát se v ten pravý okamžik.