sobota 13. dubna 2013

Hájíčka radši ne


Dělám to výjimečně a ráda bych různá díla spíš doporučovala, ale nemůžu se udržetJ. A jestli si někdo z vás knížky Jiřího Hájíčka oblíbil, tenhle můj výlev dál nečtěte (a nenechte si to otrávit; jasně, je to jen můj názor). U Tučkové jsem říkala, že rozhodně nechci nikoho odradit (teď jsem si na Kaktusu trochu ujasnila, co mi na Žítkovských bohyních vadí, ale dost už o ní), od Hájíčkovy Rybí krve doopravdy odrazuji. Přitom téma je podle mého potenciálně nosné, příběh se týká boření a zaplavování vesnic z důvodu stavby Temelína, protestů a odchodů lidí, zániku krajiny a sídel s historií, pak také rodiny, která problémy řeší mlčením, kamarádství… Ale styl autorova psaní nepřipadá mi zajímavý vůbec ničím: úplně obyčejný jazyk, postavy, se kterými se sotva ztotožníte, protože o jejich pocitech a myšlenkových pochodech se toho moc nedozvíte…několikrát naťuknutý nějaký problém a nic z toho; nijak originální kompozice (hlavní hrdinka přijíždí po letech z ciziny domů, to je jedna, současná  rovina, a vrací se ve vzpomínkách do minulosti, chronologicky se čtenář dozvídá, jak to tenkrát v 80. letech bylo…to je ta druhá). Jeden můj velmi sečtělý a literárně zdatný kamarád mi říkal, že četl Selský baroko a nebyl by tak kritický, tak nevím, třeba za něj dostal Magnesii literu oprávněně, já zatím dost pochybuji, že ještě něco jiného od tohohle autora „zkusím“.
Nechci psát o moc víc, nepíšu recenzi, jen takhle varuji. A mám na sebe vztek, nechápu, že když tolik jiných věcí nedotahuji, že mám i u špatných knih potřebu je dočítat. … Ale mám ji za sebou J, ulevila jsem si tady a teď doufám zase v něco čtenářsky zajímavějšího.

1 komentář:

  1. A zase za to dostal Literu. Někdy ten systém oceňování nechápu. :-)

    OdpovědětVymazat