Dělám
to výjimečně a ráda bych různá díla spíš doporučovala, ale nemůžu se udržetJ.
A jestli si někdo z vás knížky Jiřího Hájíčka oblíbil, tenhle můj výlev
dál nečtěte (a nenechte si to otrávit; jasně, je to jen můj názor). U Tučkové
jsem říkala, že rozhodně nechci nikoho odradit (teď jsem si na Kaktusu trochu
ujasnila, co mi na Žítkovských bohyních vadí, ale dost už o ní), od Hájíčkovy Rybí
krve doopravdy odrazuji. Přitom téma je podle mého potenciálně nosné, příběh se
týká boření a zaplavování vesnic z důvodu stavby Temelína, protestů a
odchodů lidí, zániku krajiny a sídel s historií, pak také rodiny, která
problémy řeší mlčením, kamarádství… Ale styl autorova psaní nepřipadá mi
zajímavý vůbec ničím: úplně obyčejný jazyk, postavy, se kterými se sotva
ztotožníte, protože o jejich pocitech a myšlenkových pochodech se toho moc nedozvíte…několikrát
naťuknutý nějaký problém a nic z toho; nijak originální kompozice (hlavní
hrdinka přijíždí po letech z ciziny domů, to je jedna, současná rovina, a vrací se ve vzpomínkách do
minulosti, chronologicky se čtenář dozvídá, jak to tenkrát v 80. letech bylo…to
je ta druhá). Jeden můj velmi sečtělý a literárně zdatný kamarád mi říkal, že
četl Selský baroko a nebyl by tak kritický, tak nevím, třeba za něj dostal Magnesii literu oprávněně, já zatím dost pochybuji, že ještě něco jiného
od tohohle autora „zkusím“.
Nechci
psát o moc víc, nepíšu recenzi, jen takhle varuji. A mám na sebe vztek,
nechápu, že když tolik jiných věcí nedotahuji, že mám i u špatných knih potřebu
je dočítat. … Ale mám ji za sebou J, ulevila jsem
si tady a teď doufám zase v něco čtenářsky zajímavějšího.
A zase za to dostal Literu. Někdy ten systém oceňování nechápu. :-)
OdpovědětVymazat