neděle 6. ledna 2013

Takhle by se učit dalo




Když se ptám svých studentů, jak by změnili systém vzdělávání, jsou překvapipě málo kritičtí. (Já bych toho vymyslela :)). A to mají povoleno říkat téměř cokoli, jen návrhy na výměny konkrétních učitelů jsou zakázány. Téměř vždy však zazní názor, že by se chtěli dříve specializovat. Pár výběrových předmětů si volí v předmaturitním ročníku, většinu pak v maturitním, chtěli by ale dřív. Rozumím jim a věta „tohle nebudu nikdy v životě potřebovat “ mě nijak nevytáčí. Myslím, že potřeba všeobecných znalostí přichází v životě později - až po vysoké škole, až když se narodí děti, až... . Těžko se to teoreticky vysvětluje lidem, kteří jsou často fakty z různých oborů přímo zavaleni.

Když jim ale předestřu svoji představu, jak by to šlo řešit, většinou se jim líbí. Nevymyslela jsem ji, ale odpozorovala v jiných zemí (byť je mi jasné, že ideální vzdělávací systém neexistuje a i ty, co jsou dávány za příklad - např. finský - jsou také kritizovány). V našich podmínkách jde zatím o něco ze světa fantasmagorie :), ale kdo ví. Jde o to, že předměty jsou v tomhle navrhovaném systému vyučovány na dvou úrovních - základnější a pokročilejší. Pokročilou úroveň si volí ty, kdo se chtějí předmětu věnovat do hloubky, v budoucnu ho budou studovat nebo pro studium potřebovat, jsou v něm dobří, zajímá je, jsou schopni pochopit více. Na základní úrovni jde pak daleko více rozvíjet zájem o obor: tedy v češtině třeba nebazírovat na dlouhých seznamech autorů a dílech, ale číst současnou literaturu a ukazovat, co vše v knihách hledat, v přírodovědných předmětech pak nenutit memorovat detaily, které si stejně mnozí nezapamatují déle než do příští písemky, ale učit právě to, na co se jednou budou ptát děti, co člověku život ulehčí, zpříjemní, udělá zajímavějším! apod. Jen zdánlivě může takovým systémem projít snadno někdo, kdo se nechce naučit nic. (Tedy, ono to jde v každém systému, chci říci, že to není snazší). Každá škola má vlastní ambice a stanovuje si podmínky. Určuje např., že kdo ji chce absolvovat, musí si určitý počet humanitních předmětů (přírodovědných, jazyků...) zvolit na vyšší úrovni. Pro učitele by bylo, alespoň podle mého názoru, náročnější učit na úrovni nižší. Ono to je totiž strašně lákavé, říkat další a další „podstatné“ věci, které přeci „patří k všeobecnému vzdělání“. Přemýšlet o tom, co je potřeba naučit se zpaměti, co je možné naučit se odvodit si, co se člověk nazpaměť naučí v životě později a nabalí si to na to, co už umí, a co si vždycky může někde najít, je docela složité, vím z vlastní zkušenosti. (A pak je tu taky ještě otázka, co vím jako učitel o jiných oborech :) , ale o tom třeba někdy příště).

Jak jsem řekla, není to v našem systému (zatím) reálné, ale přemýšlet se o tom může. Taky se objevují první pokusy, třeba v přesunech části látky do specializovaných seminářů. Uvidíme.

A pro odlehčení jedna úplně nesouvisející, krásná hudba, Tara Fuki, písnička letní uprostřed podivné zimy:

 

2 komentáře: