úterý 1. ledna 2013

Stává se vám to taky?


Že vás nadchne knížka, jste jí pohlceni, ale zároveň je vám tak dost líto, že si jí učítáte? J Mně se to děje často s knížkami dějovými, teď po dlouhé době s knížkou nedějovou, nebo spíš zdánlivě nedějovou. S Atlasem odlehlých ostrovů.

 

Koukala jsem po téhle publikaci od loňska, pak i Ježíškovi dala vědět, ten si však z mých nápadů vybral jiné (to není výtka, Ježíškové moji), tak jsem si ji nakonec mezi svátky koupila sama. Děkuju si moc!

Ostrov Samoty, St. Kilda, Annobón, Brava, Trindade, Rapa Iti, Fangataufa, Pukapuka, Pingelap… Ta jména, už jen si je říkat. Judith Schalansky, autorka z bývalé NDR, i pro svoji v dětství zrozenou lásku k atlasům vybrala 50 ostrovů, které - jak zní i podtitul knížky - nikdy nenavštívila a nenavštíví. Nenavštíví je téměř jistě ani nikdo ze čtenářů. Jsou totiž nejen opravdu odlehlé, často se na ně nedá dostat jinak než tu ztroskotat, ale mnohdy bychom se na nich buď unudili, nebo bychom vůbec nebyli vítáni. Proč tedy číst? Pro krásu kartografie, pro radost z putování prstem po mapě, pro fantazii, pro drobounké příběhy, pro poetiku vyprávění. Poetično je ale jen ve způsobu podání, co do obsahu jde o čtení místy dost drsné.

Každému ostrovu je věnována dvoustránka, vpravo krásně vypracovaná mapka, vlevo malinko faktografických údajů, hlavně však nějaký úlomek z historie. Autorka pátrala ve starých a neznámých knihách, má tedy vše podloženo a podává jako jisto věc, jen jednou narazila jsem na výraz „říká se“.



Schalansky říká, že ostrovy mohou být rájem, ale i peklem. „Odlehlý ostrov je ve své podstatě vězením… Vhodné sběrné místo pro všechno nechtěné, potlačované a pochybné.“ A píše o bláznivých badatelích, nedobrovolných robinsonech, podivných komunitách krutě kontrolujících porodnost, protože ostrov uživí jen určitý počet osob, samozvaných guvernérech… O ostrovu, ze kterého zoufalí trosečníci odplouvají na vorech do neznáma, protože všechno je lepší než čekat zajatý na kousku písku. O ostrovu vysídleném, protože se ukázal být vhodným místem pro testování jaderných zbraní…  Hm, tak takhle o poetici knihy asi nikoho nepřesvědčím ale L. Ale ona je opravdu krásná. Tak honem na závěr ještě jeden příběh nadějně dojemný a jeden vtipný popis sexuálních praktik :).  
 
 

Žádné komentáře:

Okomentovat