Přesun časoprostorem!

Zvláštní události pokračují. Druhá včerejší příhoda bavila o poznání více mé okolí. To bylo tak. Byla jsem přesvědčena, že celé volno tráví se mnou zhruba osmnáct kusů písemek čekajících na opravení. Vídávala jsem je v batůžku, převážela tam a zpátky, spílala si, jak jsem líná je vyndat, že se mi to určitě nevyplatí. I přiše čas, kdy už bylo opravdu záhodno se do nich pustit. Tedy den před začátkem školy, že, kdy taky jindy. I hle, písemky-cestovatelky nikde. Vše obráceno třikrát minimálně, zahájeno rozsáhlé pátrání. Ty, kdo ještě dleli na horách, vysílala jsem do již uklizených pokojů, kamarády nutila propátrávat prostory pod lavičkou v jejich předsíni, kde jsem cosi z batůžku před několika dny vyndávala. Nebyly nikde. Dospěla jsem k závěru, že jsem testy musela vyhodit s tříděným odpadem do příslušného kontejneru, a to dokonce už v době, kdy jsem je postrádala. Řvala jsem na sebe příšerně. Po návratu z divadla tedy ještě výlet s čelovkou k odpadkům. Jak překvapivé, v povánoční době byly mé staré noviny pohřbeny horou lepenkových krabic a dalších materiálů písemky nepřipomínajících. Co teď? Všem jedničky a s pravdou ven. Ale ještě jsem se nevzdávala. Prý někdy funguje, že když člověk myslí na problém intenzivně před usnutím, odhalí se mu v polospánku či spánku neobvyklá a geniální řešení. V jedné takové fázi můj mozek došel k přesvědčení, že hledané najdu mezi kuchařkami J. Čekala jsem do rána, ale nic, nenarodily se tam.  No do rána … vstávala jsem s kuropěním (dá se v zimě říkat kuropění?), abych se ještě jednou vydala k popelnicím. Jestli jsem doufala, že někdo přes noc obsah kontejneru přeskupí a mojí hromádku připraví nahoru, tak se to nestalo. Zima a vítr rychle mne zahnaly zpátky. … Teď už nezbývalo než do školy a doufat, že se něco stane. Stalo. Vzala jsem do ruky sešit, který jsem vlastně ani nepotřebovala, v náhlém vnuknutí asi… a samozřejmě tam byly, hezky seřazené. Tenhle časoprostorový PŘESUN jsem nepochopila. Jak to dokázaly? Ne, nechci to vědět. Jen doufám, že „jak na Nový rok,…“ se vztahuje ještě na včerejšek a že jestli to znamenalo „všechno ve stresu, ale většinou s dobrým koncem“, tak to bude stejný jako vždycky a na to jsem už docela zvyklá J.