pondělí 31. prosince 2012

„Divadla“, co bych vidět chtěla




Jó, já bych toho chtěla v novém roce vidět! Tady jsem vybrala deset inscenací, které jsem ještě nestihla. Jiná předsevzetí dám si radši tajně, protože co kdyby, že ano… ale těch deset píši sem, abych se mohla veřejně zkontrolovat. Spoléhám na své milé,  kamarády, studentky - absolventky loňského divadelního semináře, okolnosti, náhody a mnohé další, že viděného bude nakonec mnohem víc.

Co tedy (skoro ) určitě:

Ucpanej systém - v Dejvickém divadle. Hra podle povídek z knihy a scénáře k filmu Irvina Welshe „Acid House“ - tedy velmi drsná a v DD nejsprostší.

Kabaret Kainar - Kainar - v Divadle V Dlouhé. Všeříkající název, myslím. Myslím také, že sehnat vstupenky bude vyžadovat velkou míru invence a času.

Následují inscenace mimopražské, ale to já jen vytvářím takový dojem, že za divadlem cestuji. Většinou si centropražsky počkám pěkně za pecí a dobře pohlídám, až tady budou hostovat.

Tichý Tarzan - Divadlo Husa na provázku (v půlce února budou v Arše). Příběh skutečně žijícího fotografa Miroslava Tichého, „který většinu svého života strávil v jihomoravském Kyjově, byl v širokém okolí známý jako podivín, šmírák, alkoholik a blázen. Podle mnohých znalců umění dnes však patří mezi nejvýznamnější fotografy 20. století u nás vůbec. Často je řazen mezi solitéry typu Josefa Váchala nebo spisovatele Ladislava Klímy.“ Prý moc povedené.

Richard III - Klicperovo divadla v Hradci Králové, režie David Drábek. Milovníky klasiky z nejklasičtějších raději předem odrazuji, i když jsem slyšela a četla chválu. Hlavní postavu hraje žena - Pavlína Štorková - ostatně stejně jako v Tichém Tarzanovi. Dřív jsem takové obsazování považovala trochu za prvoplánové, za senzaci, originalitu za každou cenu, ale viděla jsem minimálně dvě inscenace, kde mi připadalo, že žena v roli muže je skvělá (1984 u Bezručů a Komplic Na zábradlí).

Kuřačky - Národní divadlo moravskoslezské. Kopíruji anotaci z webu, uvidím-li, napíši víc: Moderní variace na slavnou Čechovovu hru „Tři sestry“. Něžná groteska o virtuálních láskách, pracujících ženách a mužích v domácnosti. V době babyboomu, internetových seznamek, pracovních kariér a kouření se ocitáme na oslavách Irinina svátku, abychom s humorem i hořkostí nahlédli do receptu, jak najít „toho pravého“ a prožít šťastný život. Když nespasíme svět, spasme alespoň samy sebe...

A z Ostravy ještě Pestré vrstvy - divadlo Petra Bezruče, dramatizace kultovního románu z hornického prostředí. Můj oblíbený Norbert Lichý (o kterého mám při jeho postavě vždycky trochu strach, že představení nepřežije :) nejen hraje, ale i vybíral hudbu.

Našlo by se toho ještě hodně mimo Prahu, ale vracím se a zkouším vybrat kusy míň profláklé, třeba i trošku utajené, které ale podle toho, co jsem slyšela (nebo podle jmen tvůrců), budou snad stát za vidění:

Lamento / Z tance v prach a opět do tance (Den a noc Matky Terezy) -  v Roxy (tedy divadlu NoD). Prý silné, velmi hluboké, zasahující. Jan Mikušek (zpíval se Soňou Červenou v „Zítra se bude…“), Miloslav Mejzlík, Lucie Trmíková, Miloš Orsoň Štědroň... Nedávají bohužel moc často, derniéra snad ale ještě nebyla.

Med - v Rubínu, aby byla změna, tedy pro zasmání. Zase můžu čerpat jen z recenzí a hodnocení, neznám nikoho, kdo by viděl. Prý velmi vtipné a originální, výborná Barbora Poláková. Charakterizováno jako „historie jednoho erotického snu. Dívka „Večernice“ není na jednu noc, ale na jeden večer, během kterého je lepší se jí zbavit. Může si totiž vysnít místnost plnou medu, aby se tam setkala se svým idolem, kterým je Ondřej Pavelka...Tak uvidíme.

Nějakou inscenaci v divadle Letí, protože mě už dlouho láká, tenhle soubor zaměřený na současnou dramatiku. Buď Rozhovory s astronauty (všichni chválí výborný překlad Zuzany Augustové a čtyři herečky) nebo Zpověď masochisty od Romana Sikory. Možná obojí.

A to jsem těch možných deset (i s malým podvůdkem) pěkně rychle vyčerpala :). Nakonec nic utajeného, ale zcela neutajený Racek ve Stavovském. Těším se na hlediště na jevišti i herecké výkony, které někteří chválí, aby pak jiní tvrdili, že byli po oslavných recenzích  zklamáni. Tak je to asi často. Ostatně i všechny inscenace, o kterých tu píšu, mají dobré hodnocení kritiků i diváků (své divadelní „úchylky“ a libůstky si nechám na jindy),  ale znáte to - není na světě představení to…

Mimo jiné vzniká nový portál www.odivadle.cz, kde určitě půjdou načerpat další informace a hodnocení ostatních, odborníků i diváků - laiků, nadšených divadelních „chodičů“.

Přeji vám, ať v novém roce vidíte každý den něco pěkného! A nejen na jevišti.



 






 

2 komentáře:

  1. noo, pěkné předsevzetí :-) Na kainara jsem lístky nadělovala :-)) jdeme v lednu. Těším se, kabarety byly vždy velmi vyvedené.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byly a myslím, že i tenhle bude. Snad se mi taky poštěstí, těším se na reference :).

      Vymazat