Jó, já bych toho chtěla v novém roce vidět! Tady jsem vybrala
deset inscenací, které jsem ještě nestihla. Jiná předsevzetí dám si radši
tajně, protože co kdyby, že ano… ale těch deset píši sem, abych se mohla
veřejně zkontrolovat. Spoléhám na své milé,
kamarády, studentky - absolventky loňského divadelního semináře,
okolnosti, náhody a mnohé další, že viděného bude nakonec mnohem víc.
Co tedy (skoro ) určitě:
Ucpanej systém - v Dejvickém divadle. Hra podle povídek z knihy
a scénáře k filmu Irvina Welshe „Acid House“ - tedy velmi drsná a v DD
nejsprostší.
Kabaret Kainar
- Kainar - v Divadle V Dlouhé. Všeříkající
název, myslím. Myslím také, že sehnat vstupenky bude vyžadovat velkou míru
invence a času.
Následují inscenace mimopražské, ale to já jen vytvářím takový dojem,
že za divadlem cestuji. Většinou si centropražsky počkám pěkně za pecí a dobře
pohlídám, až tady budou hostovat.
Tichý Tarzan - Divadlo Husa na provázku (v půlce února
budou v Arše). Příběh skutečně žijícího fotografa
Miroslava Tichého, „který většinu svého života strávil v jihomoravském
Kyjově, byl v širokém okolí známý jako podivín, šmírák, alkoholik a blázen.
Podle mnohých znalců umění dnes však patří mezi nejvýznamnější fotografy 20.
století u nás vůbec. Často je řazen mezi solitéry typu Josefa Váchala nebo
spisovatele Ladislava Klímy.“ Prý moc povedené.
Richard III - Klicperovo divadla v Hradci Králové, režie
David Drábek. Milovníky klasiky z nejklasičtějších raději
předem odrazuji, i když jsem slyšela a četla chválu. Hlavní postavu hraje žena
- Pavlína Štorková - ostatně stejně jako v Tichém Tarzanovi. Dřív jsem
takové obsazování považovala trochu za prvoplánové, za senzaci, originalitu za
každou cenu, ale viděla jsem minimálně dvě inscenace, kde mi připadalo, že žena
v roli muže je skvělá (1984 u Bezručů a Komplic Na zábradlí).
Kuřačky -
Národní divadlo moravskoslezské. Kopíruji anotaci z webu, uvidím-li,
napíši víc: Moderní variace na slavnou
Čechovovu hru „Tři sestry“. Něžná groteska o virtuálních láskách, pracujících ženách
a mužích v domácnosti. V době babyboomu, internetových seznamek, pracovních
kariér a kouření se ocitáme na oslavách Irinina svátku, abychom s humorem i
hořkostí nahlédli do receptu, jak najít „toho pravého“ a prožít šťastný život.
Když nespasíme svět, spasme alespoň samy sebe...
A z Ostravy ještě Pestré vrstvy - divadlo Petra Bezruče,
dramatizace kultovního románu z hornického prostředí. Můj oblíbený Norbert
Lichý (o kterého mám při jeho postavě vždycky trochu strach, že představení
nepřežije :) nejen hraje, ale i vybíral hudbu.
Našlo by se toho ještě hodně mimo Prahu, ale vracím se a zkouším vybrat
kusy míň profláklé, třeba i trošku utajené, které ale podle toho, co jsem
slyšela (nebo podle jmen tvůrců), budou snad stát za vidění:
Lamento / Z
tance v prach a opět do tance (Den a noc Matky Terezy)
- v Roxy (tedy
divadlu NoD). Prý silné, velmi hluboké, zasahující. Jan Mikušek (zpíval se
Soňou Červenou v „Zítra se bude…“), Miloslav Mejzlík, Lucie Trmíková, Miloš
Orsoň Štědroň... Nedávají bohužel moc často, derniéra snad ale ještě nebyla.
Med - v Rubínu, aby byla změna, tedy pro zasmání. Zase můžu čerpat jen z recenzí a
hodnocení, neznám nikoho, kdo by viděl. Prý velmi vtipné a originální, výborná
Barbora Poláková. Charakterizováno jako „historie jednoho erotického snu. Dívka
„Večernice“ není na jednu noc, ale na jeden večer, během kterého je lepší se jí
zbavit. Může si totiž vysnít místnost plnou medu, aby se tam setkala se svým
idolem, kterým je Ondřej Pavelka...Tak uvidíme.
Nějakou inscenaci v divadle Letí, protože mě už dlouho láká,
tenhle soubor zaměřený na současnou dramatiku. Buď Rozhovory s astronauty (všichni chválí výborný překlad Zuzany Augustové a čtyři herečky) nebo Zpověď
masochisty od Romana Sikory. Možná obojí.
A to jsem těch možných deset (i s malým podvůdkem) pěkně rychle
vyčerpala :). Nakonec nic utajeného, ale zcela neutajený Racek ve
Stavovském. Těším se na hlediště na jevišti i
herecké výkony, které někteří chválí, aby pak jiní tvrdili, že byli po
oslavných recenzích zklamáni. Tak je to
asi často. Ostatně i všechny inscenace, o kterých tu píšu, mají dobré hodnocení
kritiků i diváků (své divadelní „úchylky“ a libůstky si nechám na jindy), ale znáte to - není na světě představení to…
Mimo jiné vzniká nový portál www.odivadle.cz,
kde určitě půjdou načerpat další informace a hodnocení ostatních, odborníků i
diváků - laiků, nadšených divadelních „chodičů“.
Přeji vám, ať v novém roce vidíte každý den něco pěkného! A nejen na
jevišti.
noo, pěkné předsevzetí :-) Na kainara jsem lístky nadělovala :-)) jdeme v lednu. Těším se, kabarety byly vždy velmi vyvedené.
OdpovědětVymazatByly a myslím, že i tenhle bude. Snad se mi taky poštěstí, těším se na reference :).
Vymazat