Jen fakta, víc netřeba: Zítra jí bude 109. Alici Sommer-Herz, klavíristce narozené v Praze, žijící v
Londýně. Přežila holocaust, z Terezína se vrátila i se šestiletým synem. O
muže i rodiče přišla. Přežila mnohé další. Když jí bylo asi osmdesát, zjistili
jí rakovinu, váhali, zda vůbec operovat. Hudba jí pomáhala přežít. Ještě loni
cvičila tři hodiny denně na klavír, s návštěvami hrála Scrabble. Je neskonalou
optimistkou, říká, že optimismus si volíme. Její sestra-dvojče prý byla jejím
pravým opakem, pořád očekávala nějakou katastrofu. Mluví také o vděku, vděku za
vše. Raduje se, žasne. Raduje se s přírody, žasne mimo jiné nad
vymoženostmi doby. Třeba nad Internetem - „to je vynikající, že takhle můžeme
pokládat otázky“. Několikrát za den je prý šťastná.
Věřím jí to. Od takového člověka
to nemůže být falešná póza, útěk. U rozhovorů s ní mám slzy v očích.
Ta síla v ní.
Žádné komentáře:
Okomentovat