Za kolik je třídní důtka?

Přišel na včerejší představení divadla Aqualung i známý, velmi dobře známý herec, režisér, spisovatel. Pán tak kolem šedesátky. Aha, tak ještě trošku víc mu je, říká mi Wikipedie. Nevadí, každopádně má mnohem mladší manželku, neprvní, jak už to tak bývá, a s ní i dítka věku odpovídajícího. Právě ona a syn byli s ním. Stála jsem si ve frontě na víno a vyslechla rozhovor. Chlapec podle všeho právě nastoupil na osmileté gymnázium. "To je ve školním řádu, že se tam má být o deset minut dřív," myslel před vyučováním a sděloval to otci. A pokračoval dalšími pravidly. "Za šest pozdních příchodů je třídní důtka," to už bylo víc na maminku. "Třikrát mi to můžeš omluvit, třeba že nejel autobus a tak." Malý a už vypečený, říkala jsem si pro změnu já, ale špatně jsem ho odhadla. "Takže důtka je za devět příchodů," rychle spočítala matka. "Ne, když se třeba mámě nepovede dospat, to se omluvit nesmí." Přeložila jsem si to jako "když matka umělkyně zaspí" a v duchu jsem se mu omluvila. Ona se rozesmála, prý co že je to za školu. Pravda, tohle pronesla tónem, jako že to úplně vážně nemyslí, ale kdo ví. A pak se na ty děti zlobte :). Nezlobím se, baví mě to.