Radost s čely

Totiž violoncelly. Nevím, proč jsem si na ně dneska vzpomněla. Dva Petrové, dva Janové, dohromady Prague cello quartet. Název klasický, repertoár neklasický. V tom smyslu, že jak by tak člověka napadlo, pro čtyři cella toho skladatelé zrovna moc nenapsali a nepíší. Tak si kluci aranžují, co mají rádi, a já mám vždycky, když je slyším, chuť rozesmát se nahlas. Hrají Bacha i Šostakoviče, Gershwina i Ježka, hudbu k filmům - Sedm statečných třebas, Mission Impossible, Led Zeppelin, Nirvanu, Apocalypticu :), koledy! A že jsou vynikající muzikanti, dělají u toho ještě psí kusy. Třeba Montiho Čardáš hrají dva na jedno cello.

Tohle je záznam oficiální:

A tohle trošku méně, zmiňovaný Čardáš, tentokrát ve čtyřech:

V bookletu k prvnímu CD překládají svá jména jako John Venison (Jan Zvěřina), John Hoodoo (Jan Pech), Peter Starling (Petr Špaček) a Peter Slim (Petr Chudoba).